Zelené písky
22. 3. 2012
„Velká žízeň", tak jí říkají domorodci. Táhne se od jižních hranic Gabonu až po Jihoafrickou republiku. V jejích věčně vyprahlých ústech mizí vody Okavanga. Kalahari. Poušť, která vlastně není pouští.
Neúrodná polopoušť má desítky různých tváří. Vody delty, pláně pokryté suchou travou, akáciové lesíky. Viděl jsem ji rozjásanou. Kvetoucí. Plnou motýlů. Drobné žluté kvítky připomínaly louku někde v Polabí. V čase hojnosti je Kalahari plná života. Ve stádech antilop skákavých, zeber a přímorožců se rodí jedno mládě za druhým. Musejí se postavit na nohy hned v prvních minutách života, aby mohla následovat stádo. Jinak nepřežijí. Kde je dostatek kořisti, je i množství predátorů. I oni hodují. Dokud je čas, dokud je co. S posledním deštěm přichází rychlý konec času hojnosti. Tráva žloutne a mizejí stáda… Nezbývá, než přežít do doby, kdy se písky Kalahari opět zazelenají.
