PO STOPÁCH BUSHMANŮ: LEV ZNAČKY BUSHMAN A ZMĚNA PLÁNŮ

Taky gepradů bylo hodně. Ti to majíale trochu jinak. Mají rádi přehled, takže jsme je většinou vídali na vrcholkuduny, kde byli pohodlně rozložení a sledovali, co se kde děje. Potkali jsme jeasi čtyřikrát. Jsou to takoví tanečníci. Když jdou, připadá mi, že mají tanečníkrok. Stručně řečeno, Kalagadi Transfrontier Park mě zase nezklamal. Je to méoblíbené místo. Mám se totiž z Kalahari rád, a ona to ví.

Aby všechno nebylo jen růžové,přišla samozřejmě další změna plánů. Jedna už proběhla, to když nám vypověděloslužbu první auto. Teď přišla další změna, doufejme, že jen kosmetická. VNossobu jsme totiž potkali český pár, který nám poradil pár věcí. Předně –povídali, že bez předchozí rezervace nás v Botswaně vůbec nikam nepustí. To mětrochu překvapilo, protože vím, jak systém rezervací funguje v JAR asousedních zemích jako Namibie, Zimbabwe. Navíc jsem do úřadu, který tyhle věcivyřizuje, psal mail čtyřikrát. Nikdy nikdo neodpověděl. Ale Češi mě uklidnili,oni posílali mailů 15 a čtyřikrát volali.

Abych to shrnul. Poté, co strávíme noc v Kaa, nezamíříme do Khutse a CentralKalahari, ale do Maun. To je město nedaleko delty Okavanga, správní středisko.Tam si vyřídíme rezervace do Chobe i Central Kalahari a objedeme to v opačnémpořadí. Dostali jsme pár tipů, co stojí a co nestojí za cestu. Navícpředpokladem, že po deštích bude cesta bohatá na zvěř, jsme si zkomplikovalipozici. Bývá tam prý tak mokro, že je těžké projet i s vozem 4x4. Uvidíme, jakpochodíme.

Upravená cesta tedy vypadá takhle. ZKaa do Maun, pak Chobe National Park, po něm Nata a odtud přes Raskop doCentral Kalahari. Plán na průjezd od jihu k severu opouštíme stejně tak jakopokus o to projet opačně. Jsou tam oblasti, které bychom kvůli bahnu nedali.Jsou to paradoxy, že jo? Poušť a my se tam nedostanem kvůli vodě... Z CentralKalahari odjedeme znovu přes Raskop a pak po silnici až do JAR.

Tak nebo tak, z Nossobu jedeme dvě stě kilometrů k bráně Kaa. Dáme vědět, jakbude.