Reportáže z cest

DRUHÁ FINSKÁ CESTA ZA MEDVĚDY

Stýskalo se nám po medvědech. Finská tajga má zvláštní kouzlo, kterému je snadné propadnout. Naposledy jsme tu byli s kamarádem Karlem v březnu 2017. Místo v oblasti Kuhmo, kousek pod severním polárním kruhem na rusko-finské hranici, bylo člověkem jen málo dotčeno. Snad proto tak snadno osloví dobrodruhy.

Vloni jsme tu byli v březnu, tedy v zimě. Letos tu ve stejném období teploty padly až k -32°C. Na to jsme neměli odvahu. Rozhodli jsme se tedy, že poletíme v červnu. To by ve Finsku mělo být jaro, měla by být medvědí říje a mohla by se tu toulat mláďata.

První noc plná očekávání

Na první noc jsme si vybrali úkryt hluboko v lese. Bylo vidět nejdéle asi na 20 m a doufali jsme, že se nám podaří vidět medvědy hodně zblízka. Prostředí tu pro ně bylo ve skrytu lesa ideální. Jenže v noci přišlo zklamání. Okolo úkrytu se potulovali racci, občas přiletěl strakapoud, ale medvědi nikde. Jen na pár sekund jsme zahlédli hlavu malého medvěda, který vykoukl zpoza stromů, ale hned viditelně vyděšený utekl.

Nechápali jsme, co se stalo. Ale to je příroda. Ráno jsme od úkrytu odcházeli unavení a mrzutí. Následující den jsme si podstatně zkrátili přípravou na další noc v úkrytu, tedy spánkem. Odpoledne jsme nezapomněli, že Finsko nejsou jen medvědi a nafotili jsme pár druhů ptáků a veverky.

Bushman expedice Finsko

Finská tajga umí mrazivě překvapit

Večer jsme se poctivě připravili na další noc v úkrytu. Předchozí noc měla být celkem teplá. Naše vybavení odpovídalo očekávaným teplotám kolem 15°C. Skutečnost při 2°C nás překvapila. Na další noc jsme si tedy vzali v podstatě všechno oblečení, co jsme si přivezli a chystali jsme se vrstvit. I když teploty klesly jen k 6°C, oblečení se neztratilo. Doufali jsme, že další noc se podaří a že budeme schopni za světla, kterého je dost v podstatě celou noc, nějaké medvědy alespoň pozorovat. Kolem půlnoci jsme už v žertu parafrázovali film „Jurský park“ a opakovaně se bavili větou „Ale máte tu i nějaké medvědy?“

Naše čekání se vyplatilo

Bylo krátce po půlnoci, když do mě nadšený Karel prvně strčil, aby mne sedícího u foťáku vzbudil a vyhrkl ze sebe „medvěd“. Žádný obr. Byla to světlá samice a klidnou chůzí směřovala k našemu úkrytu. Cestou hledala jídlo.

Když byla kousek před námi a my se konečně věnovali focení, zaslechli jsme hluboký tón, takové zlostné odfrknuti. Samici sledoval další medvěd. Tentokrát obrovský tmavě hnědý samec. Evidentně špatně naladěný. Přeci jen je období říje a samec může takto samici sledovat i několik dní.

Nevěděli jsme, koho fotit dřív. Samice přešla pomalu planinu před námi, pojedla a patrně vědoma si obrovského úsilí stopujícího samce, s téměř pobaveným výrazem, vystřihla několik složitých zatáček a zmizela v lese. Mručící samec její trasu nasupeně přesně kopíroval. Jen jídlem se nezdržoval. Evidentně měl jiné úmysly.

Bushman expedice Finsko

Nadšeně jsme si prohlíželi pořízené snímky, když na planinu přímo před nás přišlo trochu odrostlé světlé mládě. Vypadalo ustrašeně a opuštěně. Podle chování bylo vidět, že má hlad a že někoho hledá. Hledalo mámu. Tohle mládě, zřetelně ještě v péči maminy, velmi obezřetně, přesto ale naprosto přesně, stopovalo medvědici.

Aby jej medvědí samec nezabil, musí máma mladé od sebe na pár dnů odehnat. Po spáření se mláďata zase vrací k medvědici. A právě jedno takové, na pár dní opuštěné, mládě se ustrašeně toulalo přímo před naším úkrytem. Bylo to pravděpodobně stejné mládě jako minulou noc. Postavilo se na zadní, aby si lépe prohlédlo okolí a pak opět s vystrašeným výrazem prchlo do lesa.

Ještě jsme nestačili vstřebat tento zážitek a už se na planině za jezerem objevilo další mládě, stejně vystrašené, ale tentokrát tmavé. I ono se něčeho polekalo a uteklo do lesa. V tu noc jsme světlé mladé viděli ještě jednou a maminu se samcem při pronásledování opakovaně. K ránu samec sledoval samici na vzdálenost skutečně už jen několika metrů. Stali jsme se svědky skutečné medvědí říje i se vším tím strachem o život mláďat.

Bushman expedice Finsko

I další noc jsme měli možnost sledovat stejné představení. Doufáme, že se mláďata bezpečně vrátí ke své mámě, že se za rok budou finskou tajgou s touto medvědicí toulat další roztomilá medvíďata a že z jejich starších sourozenců dospějí budoucí vládci finské tajgy.

Noci mohou být chladné i jinde než za polárním kruhem. Nepodceňujte tedy svou výbavu a řádně se připravte, ať už se vypravíte za medvědy do Finska nebo na ryby do Třeboně. Hodit se vám budou odolné kalhoty i prošívaná vesta.

Pro BUSHMAN Honza Hejda

Další fotografie