Poznejte nás
Psala se první polovina 90. let, když se Jindřich Melichar rozhodl sbalit a odjet na cestu po světě. K rozhodnutí ho přiměla nespokojenost v práci a řada osobních faktů. Prodal svůj podíl v oděvní firmě zaměřené na rybáře a myslivce a vydal se na cestu po Novém Zélandu, Austrálii, Kanadě a USA. Během cesty se nechával najímat jako brigádník v sadech a na farmách a při práci i toulkách divočinou si všiml, že jsou lidé oblečení do poctivého textilu z bavlny a sám na sobě si vyzkoušel, že je to ta nejlepší možnost. Když už se cítil dostatečně odpočatý a připravený na novou životní etapu, odlétal do rodných Čech s myšlenkou na založení firmy prodávající právě takové oblečení, ke kterému si během svého pobytu ve světě vybudoval víc než pozitivní vztah. Na první začátky firmy Bushman vzpomíná při rozhovoru s redaktorem portálu Podnikatel.cz Jindřich Melichar.
Celý rozhovor na stránkách Podnikatel.cz
Byl to sice tak trochu návrat do oděvního průmyslu, ze kterého
jsem před dvěma lety utekl, ale tentokrát to bylo jiné. Chtěl jsem se
specializovat na prodej outdooru a vybavení pro cestovatele. Právě
k tomu jsem na rozdíl od profesního oblečení tíhnul,
vysvětluje Jindřich Melichar,
proč se z Austrálie vracel s plánem na založení firmy Bushman. Jenže
rozjet podnikání není nic snadného ani dnes, natož v roce 1997. Banky
byly skoupé a jemu chyběl kapitál potřebný pro nákup zboží.
V prvních letech mimochodem obrat firmy rostl každý rok
o 100 procent, a přesto se slibně vyvíjející podnik podpory od bank
nedočkal. Navíc v počátku neklapla ani dohoda s australskými obchodníky.
Nakonec musel celý svůj koncept převrátit naruby a začít tak, jak
nechtěl, tedy vlastní výrobou. Byla to jediná možná cesta. Jindřich
k sobě přizval partu několika nadšenců, dali dohromady peníze a začali. Neměli
jsme skoro žádný kapitál a nákup materiálu a najímání krejčovských
dílen jsme museli pečlivě zvažovat. Naše původní nabídka byla proto
směšně malá, obsahovala jen šest nebo sedm modelů. Dokázali jsme ale
přijít s tím, co na trhu nebylo, a prodejci o nás měli velký zájem.
Hitem se staly naše kalhoty s odepínacími nohavicemi. Byla to tehdy
novinka a vzpomínám si na momenty, kdy se na ně před naším sídlem stály
i fronty,
popisuje podnikatel.
Bushman zkrátka dokázal zaplnit díru na trhu. Konzervativním Čechům, kteří navíc rádi pobývají v přírodě, praktické oblečení v přírodních barvách vyhovovalo a velmi rychle si ho oblíbili. Zásluhu na rychlém rozvoji značky měl i její anglický název. V 90. letech byl po všem ze světa hlad a zákazníci měli v západní zboží větší důvěru než v domácí produkci. Zakladatelé značky se ale tím, že jde o tuzemskou firmu, nikdy netajili. To se jen velká část zákazníků neptala.
Zanedlouho si firma v centru Prahy otevřela svou první pobočku a brzy
ji následovaly další. Když přišel boom nákupních center, objevily se
obchody Bushman i v nich. Tam už ale nepatřily přímo skupině
podnikatelů, kteří značku založili. Část z nich měli naši franšízanti
a postupně jich přibývalo. Dnes je situace taková, že všechny obchody
Bushman patří našim obchodním partnerům. Nákupní centra rostla jako
houby po dešti a my si nemohli dovolit být v každém z nich. K otevření
stometrové pobočky v nákupním centru potřebujete investovat od tří do
čtyř milionů korun. Tolik peněz, abychom byli všude, jsme neměli.
Expandovali jsme jen díky franšízingu. A byla to dobrá volba. Předáním
retailu jsme si uvolnili ruce pro vývoj, výrobu a velkoobchod,
komentuje Jindřich Melichar a naznačuje svůj další, i když stále ještě
veřejnosti tajný, inovativní záměr, o který projevili zájem i zahraniční
franšízanti.
Zdroj: Podnikatel.cz
Celý rozhovor na stránkách Podnikatel.cz
Spousta lidí je skeptická ke kvalitě asijského zboží, ale já mám
s tamními výrobci dobré zkušenosti. Všechno je to jen o penězích. Když
trváte na kvalitě a dokážete ji zaplatit, asijští podnikatelé vám ji
dodají. Hodně velká část světových značek dělá rychloobrátkovou módu,
jejich kolekce se rychle obměňují a značky nemají zájem na tom, aby
jejich zboží vydrželo léta. Naopak touží po tom, aby si zákazníci
pořizovali nové a nové kousky. Naše filosofie je jiná. Děláme oblečení,
které je festovní a musí něco vydržet. Prvořadá je pro nás kvalita, ne
cena. Proto jsme taky dražší než jiné značky. A takového přístupu si
asijští producenti možná až překvapivě váží. Slýcháme od nich, že jen
díky nám a několika dalším odvážlivcům jsou schopní udržet si umění
kvalitního řemesla,
říká Jindřich Melichar.
Oblečení značky Bushman se vyrábí v několika zemích. V Indii vzniká
nenáročná konfekce, jako jsou trička nebo mikiny. Je to dáno vysokou
kvalitou tamní bavlny a také tím, že výrobci z těchto zemí si přeci jen
snáz poradí s výrobně méně náročnými kousky. Ty složitější, například
bundy, nechává firma šít v Číně a Vietnamu. Dílny v těchto zemích mají
víc zkušeností i lepší technologické zázemí. Ani výroba v Asii už ale
není tak finančně výhodná jako v roce 2006, kdy ji tam Bushman přesunul.
O cenách jednáme dvakrát ročně a někdy rostou o jednotky, jindy
i o desítky procent. Svým způsobem doplácíme na to, že šijeme z bavlny.
Její cena je závislá na úrodě. Není to jako u syntetických materiálů,
které jsou finančně stabilnější. Bavlna má jakožto přírodní komodita
velký finanční vývoj. Proto také neustále hledáme nové a nové
dodavatele. Jsme ale velmi opatrní a portfolio osvědčených
spolupracovníků si střežíme jako rodinné stříbro. Značka stojí na vysoké
kvalitě a neradi bychom o ni přišli jen kvůli tomu, že někdo vyrábí za
nižší ceny, ale taky v nižší kvalitě,
vysvětluje zakladatel Bushmana.
Jak už bylo řečeno, firma se místo maloobchodu raději věnuje vývoji.
Ten se odehrává v jejím sídle v Městečku na Benešovsku a právě odtamtud
putují do asijských dílen zadání v podobě prototypů a digitální verze
střihů. Jediné, co tady u nás nešijeme, jsou trička. Ty necháváme
dělat rovnou. Všechno ostatní ale testujeme. V naší vývojové dílně
šijeme bundy, kalhoty, košile i sukně. Každý výrobek musí projít
testováním na lidech při běžném používání. Až když jsme spokojení se
střihem a výsledným designem, převádíme výrobek elektronicky do všech
velikostí a posíláme do Asie,
popisuje Jindřich Melichar chod vývojového a technologického centra.
Střihy i materiály jednotlivých výrobků se v průběhu času mění.
Podnikatel vzpomíná, že první kolekce byly z plachtoviny, stanoviny a
dalších těžkých materiálů. Kdysi to zákazníci oceňovali, ale dnes už by
po takovém zboží asi nesáhli. Stejně tak je posun znatelný i u střihů.
Dnes jsou populárnější užší nohavice a nižší středy. I naše čistě
praktické oblečení pro pobyt v přírodě zkrátka podléhá trendům. Víc než
pod vlivem módy se ale mění kvůli požadavkům na pohodlí a funkčnost a
jiným potřebám zákazníků. Je potřeba vnímat zákazníky a sbírat jejich
podněty. Máme štěstí, že naši zákazníci jsou věrní a máme od nich silný
background. Jsem rád, že jsme se před lety vrátili k našim kořenům a
přestali hledět na módní trendy, ke kterým jsme byli tlačeni poté, co
jsme se dostali do nákupních center. Krátkodobě to pro nás byl benefit,
ale z dlouhodobého hlediska smrt,
říká Jindřich Melichar.
Některé kousky už je možné považovat přímo za kultovní. Prodávají se
i 10 nebo 15 let a patří do takzvané Bushman Classic nebo Bushman Core
Collection. Ve finále každý zjistí, že přírodní materiály jsou pro
volnočasové aktivity to nejlepší. Když se chcete cítit pohodlně, sáhnete
zkrátka po oblečení z bavlny nebo lnu. Na vysokohorskou túru to není,
ale pro běžné cestování i do tropů neznám lepší variantu. To vědí nejen
Češi, ale i lidé v zahraničí. Proto se divím, že se firmy většinou
zaměřují na nové materiály a nevnímají tu skupinu zákazníků, která chce
tradiční materiály a konzervativní barevné kombinace v přírodních
odstínech. Poptávka je velká, nabídka malá. A my jsme příliš malí na to,
abychom tu díru na trhu zaplnili. Jsme jen jednou z alternativ,
dodává podnikatel.
Celý rozhovor na stránkách Podnikatel.cz
Zdroj: Podnikatel.cz