Z Austrálie do Česka a pak znovu do světa. taková je cesta bushmana

Psala se první polovina 90. let, když se Jindřich Melichar rozhodl sbalit a odjet na cestu po světě. K rozhodnutí ho přiměla nespokojenost v práci a řada osobních faktů. Prodal svůj podíl v oděvní firmě zaměřené na rybáře a myslivce a vydal se na cestu po Novém Zélandu, Austrálii, Kanadě a USA. Během cesty se nechával najímat jako brigádník v sadech a na farmách a při práci i toulkách divočinou si všiml, že jsou lidé oblečení do poctivého textilu z bavlny a sám na sobě si vyzkoušel, že je to ta nejlepší možnost. Když už se cítil dostatečně odpočatý a připravený na novou životní etapu, odlétal do rodných Čech s myšlenkou na založení firmy prodávající právě takové oblečení, ke kterému si během svého pobytu ve světě vybudoval víc než pozitivní vztah. Na první začátky firmy BUSHMAN vzpomíná při rozhovoru s redaktorem portálu Podnikatel.cz Jindřich Melichar.

Byl to sice tak trochu návrat do oděvního průmyslu, ze kterého jsem před dvěma lety utekl, ale tentokrát to bylo jiné. Chtěl jsem se specializovat na prodej outdooru a vybavení pro cestovatele. Právě k tomu jsem na rozdíl od profesního oblečení tíhnul, vysvětluje Jindřich Melichar, proč se z Austrálie vracel s plánem na založení firmy BUSHMAN. Jenže rozjet podnikání není nic snadného ani dnes, natož v roce 1997. Banky byly skoupé a jemu chyběl kapitál potřebný pro nákup zboží.

V prvních letech mimochodem obrat firmy rostl každý rok o 100 procent, a přesto se slibně vyvíjející podnik podpory od bank nedočkal. Navíc v počátku neklapla ani dohoda s australskými obchodníky. Nakonec musel celý svůj koncept převrátit naruby a začít tak, jak nechtěl, tedy vlastní výrobou. Byla to jediná možná cesta. Jindřich k sobě přizval partu několika nadšenců, dali dohromady peníze a začali. Neměli jsme skoro žádný kapitál a nákup materiálu a najímání krejčovských dílen jsme museli pečlivě zvažovat. Naše původní nabídka byla proto směšně malá, obsahovala jen šest nebo sedm modelů. Dokázali jsme ale přijít s tím, co na trhu nebylo, a prodejci o nás měli velký zájem. Hitem se staly naše kalhoty s odepínacími nohavicemi. Byla to tehdy novinka a vzpomínám si na momenty, kdy se na ně před naším sídlem stály i fronty, popisuje podnikatel.

BUSHMAN zkrátka dokázal zaplnit díru na trhu. Konzervativním Čechům, kteří navíc rádi pobývají v přírodě, praktické oblečení v přírodních barvách vyhovovalo a velmi rychle si ho oblíbili. Zásluhu na rychlém rozvoji značky měl i její anglický název. V 90. letech byl po všem ze světa hlad a zákazníci měli v západní zboží větší důvěru než v domácí produkci. Zakladatelé značky se ale tím, že jde o tuzemskou firmu, nikdy netajili. To se jen velká část zákazníků neptala.

Zanedlouho si firma v centru Prahy otevřela svou první pobočku a brzy ji následovaly další. Když přišel boom nákupních center, objevily se obchody BUSHMAN i v nich. Tam už ale nepatřily přímo skupině podnikatelů, kteří značku založili. Část z nich měli naši franšízanti a postupně jich přibývalo. Dnes je situace taková, že všechny obchody BUSHMAN patří našim obchodním partnerům. Nákupní centra rostla jako houby po dešti a my si nemohli dovolit být v každém z nich. K otevření stometrové pobočky v nákupním centru potřebujete investovat od tří do čtyř milionů korun. Tolik peněz, abychom byli všude, jsme neměli. Expandovali jsme jen díky franšízingu. A byla to dobrá volba. Předáním retailu jsme si uvolnili ruce pro vývoj, výrobu a velkoobchod, komentuje Jindřich Melichar a naznačuje svůj další, i když stále ještě veřejnosti tajný, inovativní záměr, o který projevili zájem i zahraniční franšízanti.

Zdroj: Podnikatel.cz

Spousta lidí je skeptická ke kvalitě asijského zboží, ale já mám s tamními výrobci dobré zkušenosti. Všechno je to jen o penězích. Když trváte na kvalitě a dokážete ji zaplatit, asijští podnikatelé vám ji dodají. Hodně velká část světových značek dělá rychloobrátkovou módu, jejich kolekce se rychle obměňují a značky nemají zájem na tom, aby jejich zboží vydrželo léta. Naopak touží po tom, aby si zákazníci pořizovali nové a nové kousky. Naše filosofie je jiná. Děláme oblečení, které je festovní a musí něco vydržet. Prvořadá je pro nás kvalita, ne cena. Proto jsme taky dražší než jiné značky. A takového přístupu si asijští producenti možná až překvapivě váží. Slýcháme od nich, že jen díky nám a několika dalším odvážlivcům jsou schopní udržet si umění kvalitního řemesla, říká Jindřich Melichar.

Oblečení značky BUSHMAN se vyrábí v několika zemích. V Indii vzniká nenáročná konfekce, jako jsou trička nebo mikiny. Je to dáno vysokou kvalitou tamní bavlny a také tím, že výrobci z těchto zemí si přeci jen snáz poradí s výrobně méně náročnými kousky. Ty složitější, například bundy, nechává firma šít v Číně a Vietnamu. Dílny v těchto zemích mají víc zkušeností i lepší technologické zázemí. Ani výroba v Asii už ale není tak finančně výhodná jako v roce 2006, kdy ji tam BUSHMAN přesunul. O cenách jednáme dvakrát ročně a někdy rostou o jednotky, jindy i o desítky procent. Svým způsobem doplácíme na to, že šijeme z bavlny. Její cena je závislá na úrodě. Není to jako u syntetických materiálů, které jsou finančně stabilnější. Bavlna má jakožto přírodní komodita velký finanční vývoj. Proto také neustále hledáme nové a nové dodavatele. Jsme ale velmi opatrní a portfolio osvědčených spolupracovníků si střežíme jako rodinné stříbro. Značka stojí na vysoké kvalitě a neradi bychom o ni přišli jen kvůli tomu, že někdo vyrábí za nižší ceny, ale taky v nižší kvalitě, vysvětluje zakladatel BUSHMANa.

Jak už bylo řečeno, firma se místo maloobchodu raději věnuje vývoji. Ten se odehrává v jejím sídle v Městečku na Benešovsku a právě odtamtud putují do asijských dílen zadání v podobě prototypů a digitální verze střihů. Jediné, co tady u nás nešijeme, jsou trička. Ty necháváme dělat rovnou. Všechno ostatní ale testujeme. V naší vývojové dílně šijeme bundy, kalhoty, košile i sukně. Každý výrobek musí projít testováním na lidech při běžném používání. Až když jsme spokojení se střihem a výsledným designem, převádíme výrobek elektronicky do všech velikostí a posíláme do Asie, popisuje Jindřich Melichar chod vývojového a technologického centra.

Střihy i materiály jednotlivých výrobků se v průběhu času mění. Podnikatel vzpomíná, že první kolekce byly z plachtoviny, stanoviny a dalších těžkých materiálů. Kdysi to zákazníci oceňovali, ale dnes už by po takovém zboží asi nesáhli. Stejně tak je posun znatelný i u střihů. Dnes jsou populárnější užší nohavice a nižší středy. I naše čistě praktické oblečení pro pobyt v přírodě zkrátka podléhá trendům. Víc než pod vlivem módy se ale mění kvůli požadavkům na pohodlí a funkčnost a jiným potřebám zákazníků. Je potřeba vnímat zákazníky a sbírat jejich podněty. Máme štěstí, že naši zákazníci jsou věrní a máme od nich silný background. Jsem rád, že jsme se před lety vrátili k našim kořenům a přestali hledět na módní trendy, ke kterým jsme byli tlačeni poté, co jsme se dostali do nákupních center. Krátkodobě to pro nás byl benefit, ale z dlouhodobého hlediska smrt, říká Jindřich Melichar.

Některé kousky už je možné považovat přímo za kultovní. Prodávají se i 10 nebo 15 let a patří do takzvané BUSHMAN Classic nebo BUSHMAN Core Collection. Ve finále každý zjistí, že přírodní materiály jsou pro volnočasové aktivity to nejlepší. Když se chcete cítit pohodlně, sáhnete zkrátka po oblečení z bavlny nebo lnu. Na vysokohorskou túru to není, ale pro běžné cestování i do tropů neznám lepší variantu. To vědí nejen Češi, ale i lidé v zahraničí. Proto se divím, že se firmy většinou zaměřují na nové materiály a nevnímají tu skupinu zákazníků, která chce tradiční materiály a konzervativní barevné kombinace v přírodních odstínech. Poptávka je velká, nabídka malá. A my jsme příliš malí na to, abychom tu díru na trhu zaplnili. Jsme jen jednou z alternativ, dodává podnikatel.

Celý rozhovor na stránkách Podnikatel.cz