Expedice Maroko: od Agadiru po Marakkéš
Od rybaření na surf
Imsouane je opravdu malinká vesnice, soustředěná kolem rybího trhu. Rybolov je zde hlavním zdrojem obživy, i když v posledních letech mu zdatně sekunduje cestovní ruch. Právě tady jsou totiž ty nejdelší vlny v Maroku a hned dva surfařské spoty. Surfovat tak můžete opravdu celý den, a to sem přitahuje stále více surfařů z celého světa.
Roste zde spousta nových hotelů, apartmánů a hostelů a místní rybáři se velmi rychle stávají obchodníky, provozovateli surfshopů a restaurací. I přesto si Imsouane zachovává něco ze svého klidu a je opravdovým rájem pro ty, kteří chtějí utéct před shonem a ruchem. Přístup k internetu je jen v jedné jediné restauraci, ale i při posezení v ní se budete raději dívat z okna na úchvatný západ slunce a popíjet mátový čaj, než surfovat po internetu.
Výlet do vnitrozemí
Po pár dnech na pláži a hlavně na vlnách jsme dostali chuť na změnu. Vydali jsme se odpočinout si od slaného oceánu a vln do vnitrozemí. Naším cílem bylo Paradise Valley. Cestou jsme se zastavili na snídani a pro banány v Aouiru. Aourir a vedlejší Tamraght jsou známé také jako Banana village, protože je spojují banánové plantáže. Banány z této oblasti jsou opravdu skvostné a vynechat je, by byla velká chyba.
Posíleni dobrou snídaní a vybaveni kanystry s vodou a trsy banánů jsme opět sedli do taxíků a vyrazili na cestu. V Maroku se opravdu hodně staví a renovuje, i silnice do Paradise Valley je proto dost zúžená a probíhají na ní čilé práce. Chvílemi to s průjezdem bylo opravdu natěsno, ale náš řidič byl zkušený kliďas a dokázal si se vším poradit. A po necelé hodince nás v pořádku vysadil na místě.
Rajské údolí nebo ráj odpadků?
Národní park Paradise Valley se rozkládá v údolí, které vyhloubila řeka Tamraght. Jeho hlavním lákadlem jsou kamenné sladkovodní bazény s průzračně čistou vodou a vodopády. Čím blíž k parku jste, tím intenzivnější máte pocit ze změny krajiny před vámi. Vegetace je výrazně zelenější a reliéf krajiny hornatější. Je to zkrátka úplně něco jiného než krajina na pobřeží.
O to větší bylo zklamání z všudypřítomných odpadků, plastových lahví a dalšího haraburdí, které nás na místě „přivítalo“. Ohleduplnost k přírodě zkrátka mezi kladné vlastnosti Maročanů nepatří. U cedule, která vybízí návštěvníky k udržování čistoty, jsme se tedy jen hořce pousmáli a pokrčili rameny. Vydali jsme se na pochod k vyhlášeným bazénům a po chvilce bychom jistě ocenili oslíka, který by nám naši bagáž odnesl.
Cestou jsme na žádné vodopády nenarazili, dlouho nepršelo, tak se není čemu divit. Zato jsme narazili na vodní bary s plastovými židličkami, kde si ve stínu palem vychutnávalo svou siestu pár místních i hrstka turistů. Chvílemi si opravdu připadáte jako v ráji.
Když jsme konečně dorazili k bazénům, tak jsme byli maličko rozladění. Kde, že je ta slibovaná průzračná voda?! Tu jsme nakonec našli v zadní části údolí. Bazény jsou kaskádově propojené. Když chcete vodu co nejčistší, musíte se pořádně projít.
Delší procházka se opravdu vyplatí, všudypřítomné odpadky vás sice neopustí, ale voda je opravdu čistá a příjemně chladná. Jen při vstupu kameny dost kloužou, takže buď musíte být velmi opatrní, nebo skočit do vody z některého z vyšších pater.
Trochu moderní zábavy
Při zpáteční cestě jsme se zastavili doplnit adrenalin. Někdo na čtyřkolkách a někdo na vodních skútrech. Ano i takovou zábavu už umí v Maroku svým návštěvníkům připravit. V nejbližších letech má v této oblasti vyrůst velký turistický komplex plný luxusních hotelů – Taghazout Bay, pojmenovaný podle nedaleké, původně berberské, vesničky. Tradiční projížďky na koních a velbloudech, už by asi byly poněkud málo.
Zpátky na pláži
Dalších pár dní na pobřeží nám přišlo vhod, zlepšili jsme svoje surfařské dovednosti, vychutnali si další nádherné západy slunce a vyzkoušeli smlouvání s místními obchodníky. Tihle chlapíci jsou neuvěřitelní! Jsou schopni vám prodat i jednu botu nebo mušle, které našli na pláži. Získané zkušenosti se smlouváním se nám měly hodit při setkání s většími profíky na našich dalších cestách.
