Bushman trip

Windhoek a poslední noc v posteli

Tajemství překrásné Namibie odhalila expedice BUSHMAN, která se před pár dny z cesty do této africké země vrátila. Výprava projela různé kouty země a poznávala především národní parky plné zvěře, půvaby zdejší krajiny a užila si i spoustu zábavy. O zážitcích BUSHMAN výpravy si nyní můžete přečíst i vy, v několika dílech cestovatelského deníku.  

Trasa z hlavního města na jihozápad do pouště Namib, na severozápadní pobřeží, na severovýchod do Etosha parku, dál na severovýchod do delty Okavanga, Caprivi stripem do Botswany a parku Chobe a ještě dál na východ do Zimbabwe k Viktoriiným vodopádům. Celkem skoro 3 tisíce kilometrů po souši a 30km po vodě. Taková byla cesta expedice.

NAMIBIE – základní informace

Rozloha 824 269 km², počet obyvatel 2,108 mil., hustota osídlení 1,8 obyvatel na km²

O poslední místo v hustotě osídlení „soupeří“ Namibie s Mongolskem a třeba u nás je to 133 obyvatel na km².

Hlavní město: Windhoek (322 tis. obyvatel)

Další města: Ondangwa (70 tis.); Oshakati (60 tis.); Walvis Bay (62 tis.); Swakopmund (44 tis.)

Národnostní složení

  • · Oshivambo (kolem 50 %), 6 kmenů;
  • · Kawango - kmeny Kawango, Herero, Caprivi a Tswana (22 %),
  • · Nama/Damara; Lozi, Kwangali (12 %), 
  • · běloši (6 %) - 85 000 (potomci německých kolonizátorů - cca 1/4, Jihoafričané hovořící afrikánsky - 2/4 a zbytek jsou Jihoafričané hovořící anglicky)
  • · barevní (míšenci) (5 %)
  • · Rehobothští míšenci (2,5 %)
  • · Bušmeni (2,5 %)

Oficiální jazyk: angličtina

Další užívané jazyky: místní černošské jazyky – oshivambo, nama/damara, herero, lozi, kwangali a tswana, 10 % obyvatel hovoří afrikánsky (běloši a barevní), potomci Němců stále hovoří německy.

Náboženské složení

  • · 90 % - křesťané (51 % obyvatelstva je luteránského vyznání, 19 % římskokatolického, 6 %

vyznavatelů holandské reformované církve a 5 % anglikánského vyznání)

  • · 10 % tvoří různá animistická náboženství

Měna: namibijský dolar (N$) - 100 centů (zaveden v září 1993), má stejnou hodnotu jako jihoafrický rand (např. dne 24.9.2013 EUR = 13,2718 N$).

V souvislosti s existencí monetární unie (Common Monetary Area - CMA) je jihoafrický rand v Namibii také stále přijímán jako platidlo.

Něco málo historie

Za řekou Oranje se po Velkém treku usadili Búrové, kteří opustili Kapsko. Proto se taky v Namibii dodnes mluví hlavně afrikánsky.

Koncem 19. století došlo ke kolonizaci země Němci. Němečtí vojáci a statkáři zabírali domorodým kmenům pastviny a zabavovali dobytek. V roce 1904 proti útlaku kolonizátorů povstaly kmeny Hererů a Namů; povstání bylo potlačeno a mělo za následek tři roky trvající genocidu, které padlo za oběť asi 65 z 80 tisíc Hererů a asi polovina z dvaceti tisíc Namů. Zbývající byli uvězněni v koncentračních táborech, kde museli vykonávat otrocké práce pro Německou říši a velké množství jich zahynulo. Jejich veškerá půda byla císařským dekretem zkonfiskována a rozdělena mezi bílé farmáře. Od roku 1915, kdy Jihoafrická unie obsadila tuto původně německou kolonii, byla správa území výhradně v rukou vlády v Pretorii, ačkoliv Jihoafrická unie ani pozdější Jihoafrická republika nikdy území de jure nepřipojila. Bílí obyvatelé Jihozápadní Afriky byli zastoupeni v Jihoafrickém parlamentu. Po několikaletém úsilí OSN, zejména takzvané Západní styčné skupiny (tvořené Francií, Kanadou, NSR, Spojenými státy a Velkou Británií), a diplomatické aktivitě Spojených států, které zároveň usilovaly o omezení vlivu SSSR a Kuby v Angole, Namibie vyhlásila nezávislost 21. března 1990. Hlavní silou v třináctiletém ozbrojeném boji za nezávislost byla organizace SWAPO (Lidová organizace Jihozápadní Afriky) v čele se Samuelem Nujomou. Současný prezident (od roku 2005 dosud) Hifikepunye Lucas Pohamba je také členem strany SWAPO.

Nezávislost získala Namibie jako poslední africká země. Přístav Walvis Bay zůstal navíc nadále pod jihoafrickou správou a k Namibii byl přičleněn až v roce 1993.

Windhoek – začátek cesty

 Naši cestu jsme začali přeletem z Prahy do Mnichova, odtud do Johannesburgu a pak do hlavního města Windhoek. Právě sem se rozhodli Němci v roce 1890 přemístit centrum koloniální správy. 

Názvy ulic se často mění. V posledních letech nalezli městští radní zálibu zejména ve jménech světových diktátorů. Nejvýznamnější budovy stojí přímo na křižovatce, kde se setkává Fidel Castro a Robert Mugabe.
Nejstarší kamennou stavbou města je Stará pevnost (Alte Feste), vybudovaná v letech 1890-91 jako hlavní velitelství německého koloniálního vojska. Momentálně je to sídlo historické sekce Státního muzea.
Před pevností se tyčí Reiter Denkmal. Bronzová socha jezdce Schutztruppe stojí přesně na místě, kde byl první německý tábor. Památník byl vytvořen v roce 1912 na počest německých vojáků, zabitých ve válkách s Namy a Herery v letech 1903-7 a Kalahárské expedice z roku 1908. Zvláštností města je i meteoritická fontána, která byla vytvořena z 33 meteoritů, nalezených u města Gibeonu počátkem 20. století. Na zem dopadly před 600 miliony lety a jednalo se o největší vesmírnou spršku, která kdy zasáhla naši planetu. Na letišti nás čekal Ronney s autem, které se na dlouho stalo našim domovem. Před cestou do Arrebush Lodge jsme se zastavili ve městě dokoupit pár nezbytností.
Nezbytností se stala i příjemná hospoda na třídě Nezávislosti (Independence Avenue), kde jsme si Amarulou připili na zdar cesty. Každý, kdo tohle pití nezná, ale zná Baileys, je doma. Amarula se vyrábí z exotického ovoce afrického stromu marula, jemuž se lokálně říká - sloní strom, protože se pod jeho větvemi shromažďuje velké množství slonů, kteří ochutnávají jeho zrající plody. Mají světle žlutou barvu, velikostí a tvarem jsou podobné středně velké švestce a mají velkou pecku s vysokým obsahem olejů. Lokálně se plodům maruly přičítají afrodiziakální účinky. Plody se sklidí, vypeckují, dužina (oplývající vitamínem C) se nechá zkvasit, což je proces, který začíná přidáním pivovarských kvasinek podobně jako u vína. Destilace se provádí v měděných kotlích, což umožňuje plné rozvinutí chutí ovoce. Po vypálení se líh nechává zrát dva roky v malých dubových soudcích a smíchá se s čerstvou smetanou. Výsledkem je bohatý, měkký a smetanový likér. 

První noc byla na dlouho zároveň poslední v posteli, dál už hurá do stanů. Večer jsme se vrátili do města na večeři, pohodová venkovní restaurace a na začátek cesty ochutnávka Springboka, Oryxe, Kudu, pštrosa…
A ráno po snídani, ve společnosti snovačů, přebalit – nutné věci na palubu, ostatní ke stanům, vařiči, matracím a skládacím židlím do zadní části auta a vzhůru do 321 kilometrů vzdálenému kempu Sesriem.

Další fotografie