Bushman trip

Walvis Bay a Swakopmund

Ráno vyrážíme na další cestu na severozápad s cílem ve 265 kilometrů vzdáleném Swakopmundu. Cestou potkáváme první menší stáda zeber, oryxů, springboků, pár pštrosů a najednou brzda – jdeme si dát Amarulu a oslavit tak překročení Obratníku Kozoroha. Cesty se zatím klikatí v kaňonech, a když už potkáme auto, většinou to stojí za fotku. 

Dojíždíme k místu, kde se během 2. světové války ukrývali dva Němci se psem, Kuiseb Canyon je neskutečně nehostinné místo pro život. Henno Martin a Herman Korn z dálky sledovali šílenství v Evropě a protože by je ve Windhoeku odvedli, utekli i se psem Ottem do pouště Namib. Učili se jak najít vodu, jak si postavit obydlí, jak lovit. Dva a půl roku v pustině, co to asi udělá s psychikou? Ptal jsem se Ronneyho jestli neví, jak dopadli, Herman prý zemřel při autonehodě ve Windhoeku brzy po válce a Henno zemřel v roce 1998, oba byli po válce zatčeni, ale po zaplacení je nedeportovali do Německa a mohli v Namibii dál vykonávat profesi geologů. Henno napsal knížku a byl podle ní i natočený film.

Po pár desítkách kilometrů se krajina narovnává, přibývá světlý písek, blížíme se k pobřeží a cesta je jak zvlněná roleta plná prachu. Dojíždíme do Walvis Bay, které leží 30 kilometrů jižně od Swakopmundu a na rozdíl od něj má zcela anglický ráz. V držení Britů zůstal i v době, kdy byla Namibie německou kolonií. Dokonce i poté, co získala země samostatnost, byl ještě tři roky pod správou Jihoafrické republiky. Je to jediný námořní přístav na Pobřeží koster a jako takový je strategickým místem.
Walvis Bay doslova znamená Velrybí záliv a tato zvířata sem skutečně připlouvají v době páření. Po zbytek roku sem jezdí především ornitologové pozorovat ptáky. Příliš jsme se nezdrželi, už se těšíme do Swakopmundu na jídlo.

Swakopmund je dnes druhé největší město v Namibii a říká se, že je němečtější než leckteré město v samotném Německu. Myslím, že to můžeme bez problémů přijmout s tím, že je snad i čistší, a to jak slohem, tak pořádkem na ulicích.

Město je staré 100 let. Němci tady chtěli vybudovat přístav, který by konkuroval britskému Walvis Bay, což se jim ovšem nikdy nepodařilo, protože moře je mělké a je neustále zanášeno řekou. Swakopmund doslova znamená „ústí řeky Swakop“.
Nyní je Swakopmund významným rekreačním střediskem a údajně je to jediné místo v zemi, kde se dá koupat v oceánu. I to musíme vyzkoušet a tak se pouštíme do koupání v Atlantiku a je to osvěžující paráda. Trochu to kalí všudypřítomní prodavači čehokoli, ale to je asi civilizační daň. Od vody jdeme kolem letního sídla prezidenta, které je umístěno v budově bývalého Císařského soudu. Hned vedle je Námořní památník (Marinendenkmal), věnovaný obětem povstání Hererů v roce 1904. Zvláštně působí i budova starého letiště uprostřed města.
Most Železná Jetty (Iron Jetty) byl koncipován jako molo, uzavírající přístav, a dlouhou dobu zde byla hlavní městská tržnice. Jeho délka je 262 metrů, původně měl mít 640 metrů, ale stavbu přerušila 1. světová válka. V roce 1983 musel být uzavřen kvůli vlnám a následné korozi.

Ve městě je vidět poměrně dost pěkných „Defíků“, rychle se orientujeme k Ocean Basket, v jižní části Afriky je to velmi populární síť restaurací s mořskými plody a je to opravdu paráda. Vtipná jsou opatření proti pouličním povalečům u některých obchodů a institucí. Úplně pohodlné to opravdu není…

Poušť Namib začíná hned u posledních domů a písek sahá opravdu až k moři. I když jsme neměli moc času a obecně odmítáme návštěvy různých gepardích a podobných farem, kde se můžete vyfotit při procházce se zvířetem, tady jsme neodolali a zkusili čtyřkolky v opravdu pořádných dunách. Udělali jsme opravdu dobře, s naprosto šíleným černým vůdcem jsme se pustili hluboko do pouště, rychleji a rychleji, výš a výš na hrany dun. Bylo to jako hon na černou lišku pouští. Spálení sluníčkem, s písečným peelingem, jsme si parádně užili adrenalin.

Další fotografie