Bushman trip

Sesriem – setkání s pouští

Putování pokračuje. Ronney nám představil druhého řidiče a kuchaře, postavou kuchaře nezapře… Nicméně Shane je stejně usměvavý a v pohodě jako Ronney, svojí zemi mají evidentně oba moc rádi a ochotně odpovídají na spousty otázek od politiky, školství, zdravotnictví, až po historii, vztahy k bývalým kolonistům, hovoří o běžných poměrech mezi lidmi a také ví spoustu věcí o přírodě a místních přírodních zvláštnostech.

Překvapení je spousta, třeba hned po požadavku: „Ronney, řekni mi adresu“. Odpovídá, že sice adresu má, ale ve Windhoeku neexistují pošťáci. Kdo chce dostávat dopisy, musí mít svou schránku v budově hlavní pošty.

Vzhůru po asfaltu – ale jen prvních zhruba 70 kilometrů. K dnešnímu dni je pouze necelých 15% namibijských cest asfaltových, zbytek tvoří prašné silnice. A slovo prašné jen málo vystihuje asi 200 metrů dlouhý závoj prachu a jemného písku za autem, a v případě, že jede něco v protisměru, a není dobrý vítr, poměrně dlouho vůbec není vidět, kudy jedeme. Pokud dojíždíme jiné auto, fandíme klukům, aby se s tím nemazali a předjeli, ještě než se udusíme. Sliznice dostávají první ochutnávku toho, co je čeká v následujících dnech. Zavření oken je totiž nemožné, auto se okamžitě mění v pojízdnou mikrovlnku.
Podél cest se táhnou nekonečné ploty, kterými jsou obehnány jednotlivé farmy. Chvíli jsem si myslel, že tyhle poměrně vysoké ploty brání v migraci divokých zvířat, ale z omylu mě vyvedli tři Oryxové, kteří i přes svojí mohutnost naprosto v klidu a ladně přeběhli před autem a skočili si na sousední farmu.

Velkou zvláštností je hranice farem přetínající cestu. Nemusí se vystupovat z auta a neotvírají se vrata jako kdysi, ale plot je až k cestě a na cestě jsou velké kovové rošty, bránící tomu, aby utekla zvířata z jedné farmy na druhou. Vzpomněl jsem si na svou praxi na veterině, na to, jak kráva prostě takové místo nedokáže překonat, levné, jednoduché a účinné.

Cestou míjíme první divoká zvířata a ptáky, Jižního zpěvavého jestřába (Melierax canorus), kolonie Snovače pospolitého (Philetarius socius), jehož hnízda patří k největším a nejkrásnějším v ptačí říši. Hnízda vypadají jako kupa sena složená na vysokém stromě se spoustou vletových otvorů na spodní straně. Mohou být desítky let stará (dokud strom, nebo telegrafní sloup udrží jejich váhu). V hnízdě žije i více než 100 ptáků. Vnitřní teplota je kolem 18 stupňů a nekolísá, zatímco venku je i 33 nad nulou. Hnízda často využívají i jiní ptáci, včetně malého černého sokola. Snovači se z 80% živí hmyzem, což je zároveň jejich jediný zdroj vody. Obdivujeme typickou vzácnou rostlinu této oblasti - stromovou aloe. Plný název je Aloe dichotoma (česky aloe rozsochatá). Velikostí je to pořádný strom, z jeho vydlabaných větví si Sanové (Křováci) vyráběli toulce na šípy a cestovní pouzdra. 

Hnízda Snovače pospolitého.

Hnízda a stovky otvorů.

Sesriem camp je oáza v poušti, dojíždíme, stavíme stany, dáme místní skoro pivo (hlavně, že je studené) a vyrážíme do kaňonu. Sesriem znamená "šest řemenů", což představuje popruhy, kterými se dříve vytahovala vědra s vodou ze dna kaňonu. Voda je pouze v nejzazším místě a cesta dnem kaňonu, s představou masy vody, která se tudy občas valí a dosahuje do výše sedmi metrů, je zvláštním zážitkem.
Materiál který nás obklopil je zvláštní, jako by někdo vyrobil kaňon z hrubého betonu, voda se tady nevsakuje, takže drahocenná tekutina řeky Tsaucheb opravdu jen proteče a ztrácí se v poušti Namib.

Návrat do kempu. Kluci vaří skvělou večeři na ohni, takže pohoda, šakali a antilopy jsou až u zídky obklopující plac na stany a nás čeká krátká horká noc. Jo a boty si dejte do stanů a nenechávejte nic venku, šakali jsou strašní zloději a boty budete potřebovat.

Další fotografie