Bushman trip

Etosha - Okaukuejo

Po snídani vyrážíme na jeden z nejdelších přejezdů, čeká nás 563 kilometrů vedrem do Národního parku Etosha. Cestou na severovýchod začíná přibývat vegetace, objevuje se tráva a vyšší stromy. Cestou nás potká první zničená pneumatika, oběd v Omaruru, který zpestří skupinka scinků obývajících starý strom. Stádečko antilop Kudu nám ukáže, že i pro ně ploty nic neznamenají, další cestu lemují spousty termitišť. 

Park Etosha byl založen v roce 1907, tedy ještě za německé kolonie. V tu dobu zabíral plochu 90.000 km2 a byl to největší park na světě. Dnes má 22.000 km2, z ostatních částí vznikly po úpravě zákona v roce 1964 soukromé farmy. Součástí parku je i pánev Etosha, název pochází od Sanů a v jejich jazyce to znamená „velké bílé místo“, čímž mají na mysli plošinu, zaplněnou vysychajícím jezerem, ta je dlouhá 90 kilometrů a široká 50 kilometrů. Její plocha je 4.000 km2, což představuje celou pětinu národního parku.

I tak patří Etosha k největším a nejpestřejším zvířecím parkům na světě. Žije zde 114 druhů savců a na 340 druhů ptáků. Brány parku a kempů se zavírají se západem slunce, což je v tuto roční dobu přibližně kolem sedmé. Po vjezdu do parku začne platit zákaz vystupování z aut, po zavíračce se už nesmí nikdo venku volně pohybovat ani auty. Takže za bránou první desítky kilometrů mezi zvěří do kempu, než nám zavřou. A hned nám park ukazuje, že tady rozhodně bude živo. Springboky z jihu vystřídaly Impaly, které jsou tady hlavní potravou šelem. Taky se jim říká „fast food“ kvůli kresbě na zadku, připomínající písmeno „M“ ze znaku McDonald. Těsně před kempem se potkáváme s lijákem, který krásně osvěží vzduch, ještě že je otevřený bar, stany postavíme, až to oschne… Kluci opět spáchali skvělou večeři a při usínání pod vlajkou se už těšíme na zítřejší safari.  

Ráno zjišťujeme, že šakali opravdu vyluxovali každý kout kempu, včetně bazénu. Bohužel je někteří „cestovatelé“ krmí a tím ubližují jak jim, tak sobě. Šakal pak loudí, nebojí se jít blízko a pokousání není nic výjimečného. Ještě vylezu na rozhlednu ve tvaru pevnostní věže a stojí to ve vycházejícím slunci za námahu. Ukrýváme dřevěnou krabičku se vzkazem pro další cestovatele na GPS zaměřeném místě, kluci otvírají střechu našeho pojízdného domku a vyrážíme k napajedlům, i když je nám jasné, že teď v období hojnosti bude zvěř spíš rozptýlená po parku. 

Další fotografie