Bushman trip

Etosha – Halali a Namutoni

"Hele Ronney, co je to za ptáka, vypadá jako nějaký zoborožec. Ne, to je lítací banán." Jasně, náš řidič je vtipnej a pohotovej chlapík. Je to Zoborožec jihoafrický (Tockus leucomelas) a je tady celkem hojný, měří kolem půl metru, žere semena, hmyz, štíry a v době sucha termity. 

A je to tady, všichni stojíme a otevřenou střechou si užíváme ranního chladu (asi 27 stupňů) a přibývající zvěře. Čeká nás 161 km parkem do Namutoni. Napajedla jsou opravdu poměrně prázdná, ale o to víc zvěře se potuluje kolem auta cestou. Je znát, že se tady neloví, vypadá to, že nás nepovažují za nebezpečí a někdy neutečou, i když zastavíme. Oryxe má Namibie ve znaku a je to nádherná antilopa. Nezaměnitelné rovné rohy (česky se také jmenuje přímorožec), které nemá jen na parádu, ale dokáže je použít i v boji. Je vidět i pár Oryxů se zlomeným rohem. Jejich organizmus je neskutečně uzpůsobený pobytu v poušti, od jiné hustoty krve, schopnosti ochlazovat nozdrami na vrcholcích dun celé tělo, „pít“ vlastní slzy až po tvar spárků uzpůsobený pro pohyb v hlubokém písku. Pohybují se osamoceně, nebo v malých skupinkách do čtyř kusů. Zebra damarská se vyznačuje tím, že má pruh mezi pruhy. Každé pruhování je navíc jedinečné, podobně jako u člověka otisky prstů. Objevují se menší stáda kolem dvaceti kusů.

Drop kori (Ardeotis kori) je s výškou až 1,2 m a váhou až 19 kg největší létající pták. Upřednostňuje pohyb po zemi, když je ale v úzkých, tak se klidně vznese. Žere semena, ještěrky, hady a hmyz. 

Úplně jsem zazdil jména všech napajedel, která jsme míjeli, nebo ke kterým jsme zajížděli, utkvěla mi jen vyhlídka Sueda z které byl nádherný pohled na bílou pánev Etosha. Dá se odtud prý spatřit fata morgana, nám předvedla „jen“ zrcadlení, díky kterému nepoznáte, co je zem a co vzduch. Podívejte, tady jsou černí bastardi! Cože? Aha, Ronney myslel Black Bustard (Afrotis afra), další z dropů, mnohem menší a krásně zbarvený! Dojíždíme do kempu Halali, kde kluci udělají oběd. A zase lítací banán, tentokrát zkouší, jestli se dostane do auta. Je tu zvíře, které znám, ale jméno sem psát nebudu.

Vyvenčíme se, skočíme do bazénu a vyrážíme pěšky k napajedlu. Vážky kolem pěšiny, jdeme určitě dobře, jen podle cedulí na vlastní riziko a kemp se zbavuje odpovědnosti. Měli jsme štěstí a asi půl hodiny jsme si ze skalní vyvýšeniny ze zvláštní horniny nad napajedlem užívali přítomnosti sloního stáda. Africký slon váží 4 - 7 tun, je větší než Indický, kly mají i samice a má větší ušní boltce v poměru k tělu. Jsou to mírumilovná zvířata, ale na vlastní kůži jsme na cestě od napajedla zažili, jak to vypadá, když se přiblížíte moc rychle a moc blízko a slon vám to dá jasně najevo. Vzbuzuje to obrovský respekt. Vycouvali jsme. 

Vyrážíme dál, směr Namutoni. Zase jsou nad pláněmi vidět místa, kde prší. Zvěře podél cest přibývá, už ani nestačíme vše sledovat.

Žirafa si pochutnává na listech trnitých akácií. Vzhledem k její výšce ji o tento druh potravy nemá kdo připravit, ale technika holení trnitých větviček je neuvěřitelná. Latinský název žirafy je camelopardalis, tedy „velbloud leopardí“ nebo ještě lépe „velbloud v leopardí kůži“. Afričané říkají, že žirafa přes cestu znamená štěstí. Skvěle, nám občas přes cestu běhají. Je zvláštní, jak se dokáží mezi akáciemi rychle ztratit.

A jsme tady. Kemp Namutoni vznikl kolem bývalé německé pevnosti, v níž je dnes restaurace a obchod se suvenýry. Kemp je poměrně zanedbaný a i když je tu cítit pohnutá historie, místní toho neumí využít. Hned u pevnosti je zarostlé napajedlo a je u něj celkem živo. 

Další fotografie