Bushman stories - Bushmanovy postřehy z cest

Režisér Steve Lichtag bude točit nový film Ve stopě predátora

Světoznámého režiséra, cestovatele, herce a spisovatele Steva Lichtaga patrně není potřeba sáhodlouze představovat. Tento známý autor přírodovědných filmů, který se jako první potopil bez ochranné klece k žralokovi bílému, pochází ze Zlína a vlastním jménem se jmenuje Zdeněk Loveček.  Působil jako divadelní herec, hrál v řadě českých filmů a seriálů. V sedmdesátých letech emigroval a po složitých peripetiích se dostal do Ameriky. Steve Lichtag natočil přes 20 filmů, získal řadu ocenění. Za připomenutí určitě stojí nejen jeho nejslavnější film Velký Bílý, ale třeba také Tanec modrých andělů, který vznikl na základě příběhu ochrnuté dívky Veroniky, která malovala pusou a představovala si, že pluje v oceánu jako velryba, či jeho poslední film Aldabra.

Nyní Steve Lichtag připravuje nový film o predátorech, který bude natáčet v Brazílii. V rozhovoru nám poodhalil nejen linii, podle níž se bude film odehrávat, ale promluvil s lehkostí sobě vlastní i o svém vztahu k podmořskému světu a o svém osobním životě.

Jak jste se od režisérství a herectví dostal k potápění a točení filmů z podmořského světa. Stála za tím v první řadě spíše vaše vášeň pro potápění, nebo snad spíše touha po poznání nepoznaného?

Za tím byla pouze absolutní láska k podmořskému světu, kterému jsem propadl v době, kdy jsem se přestěhoval do USA na Floridu. Bylo to jako smršť – láska na první pohled. V USA jsem musel na herectví na dlouho zapomenout a v tom úžasném světě ticha jsem nepotřeboval mluvit! To bylo přímo úžasné. Hltal jsem každičký moment pobytu v tomto „mokrém vesmíru“. Poznávání „nepoznaného“ podmořského světa pro mě ještě zdaleka neskončilo a obávám se, že v tomto životě určitě neskončí.

Ví se o Vás, že jste dobrodruh tělem i duší, ve výčtu činností, jimž se věnujete, se vedle režírování a herectví objevuje třeba harpunářství, motocyklové závodění nebo zahradničení. Kromě toho jste zakladatelem Mezinárodního filmového festivalu „Voda – moře – oceány“ a mimo jiné také otcem dospělých synů a dvou malých dcer. Která z těchto činností pro Vás v životě byla stěžejní, a čím se cítíte v současnosti být nejvíce?

No vidíte, ani jsem netušil, že ze mě někdo udělal zahradníka! Možná kozel! Ale zahradník? Jestli něco opravdu nedělám, tak je to zahradničení. Harpuna- to už dávno ne, motorky-jasně že jo! Ale času mi nezbývá vlastně na nic! V posledních pět letech se věnuji výhradně práci na relativně velkých filmových projektech. Píšu, produkuju, režíruju a občas přednáším o ochraně oceánů pro školy a veřejnost. To vše mi zabírá hodně času. Zbytek času věnuji už jen rodině a svým princezničkám. Mám doma tři, a to je snad dost. Kluci jsou už docela chlapáci, Thomas (28) žije ve světě hudby a filmu a Michal (21) se toulá po Austrálii a poznává, co to je divočina a „velký“ svět. Krásný, nemyslíte? 

Nádherné! Vlastně to zní skoro jako z pohádky a nemám na mysli tu o Kozlovi zahradníkem. Vrátím se k tomu, o čem jste říkal, že vás v posledních letech zaměstnává nejvíce, tedy k filmu. Natočil jste celou řadu úspěšných filmů, z nichž nejznámější je patrně Velký bílý. Který z Vašich filmů je nejbližší Vám osobně?

Každý nový film je ten nejbližší. Strávíte na něm několik let tvrdé práce, dáte mu duši, život a potom ho vyprovodíte na cestu do světa - k lidem, a tím to pouto vlastně utrhnete. Můj film Carcharias – Velký Bílý byl tolik úspěšný asi proto, že jsem ho natočil ve správný čas. Způsobil ve světě naprostou senzaci a lidé ho proto znají dodnes. Teď by to byl možná standardní příběh.

Teď jsem úplně pohlcen svým posledním filmem  Aldabra - byl jednou jeden ostrov. Ten jde do celosvětové kinodistribuce na podzim tohoto roku. Je to můj první velký 3D film, a proto se na něj těším. 

V nejbližší době byste měl natáčet dokumentární pořad o predátorovi v Brazílii. Můžete již předem prozradit o filmu něco více? A nakolik lze vůbec takový pořad režírovat, není to nakonec tak, že režiséry jsou vlastně samotná zvířata?

Částečně máte pravdu, i když jen částečně. Ano, přijal jsem nabídku točit sérii filmů „Ve stopě predátora“ protože si myslím, že je mi takové téma blízké. I když by se mohlo zdát, že je to jen o adrenalinu – ano, asi ho tam bude dost, ale ty filmy jsou především lidským příběhem.

Ve stopě predátora – už ze samotného názvu jde tak trochu strach. Mohl byste čtenářům poodhalit trochu více o zmíněných lidských příbězích? Kdo budou, vedle predátorů, hlavní protagonisté?

Jsou to příběhy o profesionálním fotografovi (Petr Slavík), který si přes veškerá nebezpečí divočiny plní tvrdohlavě své životní sny. Se svou krásně „střelenou“ a sympatickou asistentkou se pouští do míst, kam by se normální člověk za normálních okolností nikdy nepustil! Jdou často za hranici kontrolovaného bezpečí kvůli jedné „životní“ fotografii.

Takže, ano – režie není pouze v mých rukou. Finální podoba filmů částečně závisí na počasí, predátorech ale hlavně na štěstí, a toho budeme určitě dost potřebovat. Petr je skvělý parťák – trochu mě „děsí“ jeho odvaha. A jeho pravá ruka Kristýna, velká milovnice přírody a všeho živého, bude možná trochu překvapená, do jakého projektu vstoupila. Téma, lidi a ta nejistota - to je vlastně to, co mě na tom baví a kde vidím největší sílu těchto příběhů. Každý díl tak bude absolutní originál a to mě baví. Ten tým se dával dohromady nějaký čas a já mám ze všech zatím hodně dobrý pocit. První pilotní díl se bude točit v Brazílii  už letos v Červenci - v podtitulu je „Jaguár“ a toho jsem ještě zblízka neviděl!       

Je jasné, že se diváci mají na co těšit! Nedá mi to, abych se nakonec nezeptala také na to, zda při natáčení se zvěří využijete oblečení od značky Bushman. Přijde vám pro takovou příležitost praktické? Co na něm především oceňujete?

Tak, jak je potřeba se do extrémního prostředí vybavit dobře technicky, tak stejně tak je nutné mít pokud možno dokonalé „cajky“ na těle. Značka Bushman pro mě není nic nového a myslím, že už dnes vím, co od takového materiálu můžu čekat. Pro tento projekt budeme možná muset trochu přitvrdit a přizpůsobit se charakteru prostředí. Bude to asi tvrďárna  - ve dne vedro, v noci zima, bahno, déšť atd. Já myslím, že nemusím pokračovat. Jinými slovy, při takovém projektu si na sobě neumím představit jiný hadry než od Bushmana.

Děkuji za rozhovor.

Helena Koutková

Další fotografie