Reportáže z cest

PO STOPÁCH BUSHMANŮ: Lev značky BUSHMAN a změna plánů

Oblaka na obloze už nejsou černé obludy. Staly se z nich bílí nadýchaní beránci, kteří s přibývajícím dnem rostou. Bouřka se ale úplně nevzdala. Večer či odpoledne se motá kolem. Nad obzorem hřmí a blýská se. K nám ale spadnou vždycky tak dvě kapky. V parku je ale znát, že pršelo. A hodně. Sem tam leží kaluže o šířce i šest sedm metrů. Občas projedem bahnem...konečně vypadáme jako expediční vůz. A poušť se začala zelenat. To je pěkný pohled. Kvetou kytky. Žluté, modré, červené, bílé.

Poslední dva dny jsme měli štěstí na některé kočky. Hlavně na lvy a gepardy. I když první zvíře, které nás v parku Gemsbok přivítalo, byla kapská liška. Malá moc pěkná šelmička. Podobně velký je i pes ušatý, toho jsme taky potkali. Moc krásné zvíře. A co se těch lvů týče - lvi vlevo, lvi vpravo :-) Jeden lví pár byl asi zrovna na líbánkách. Samec zrovna odpočíval na hraně cesty. Měl s sebou samozřejmě i svou vyvolenou. A my je u toho vyrušili. Tedy ne přímo u snahy zachovat rod, říkal jsem, že zrovna odpočívali, ale zastihli jsme je asi právě ve dnech, kdy se o to zachování snažili. A společně jsme si užili parádní chvilky. Přesněji řečeno spíš my. Je jsme asi trochu štvali. Čoud měl toho lva tak blízko ke kameře, že mu mohl dýchnout do objektivu. No, tak moc asi ne, ale když se samec zvedl, stačily mu dva kroky na to, aby přešel k autu a složil se do jeho stínu. Ale nevydržel dlouho, znova se zvedl a zalezl si do stínu nízkého stromku. Samozřejmě jsme cvakali foťákama jako pominutí. Byli proklatě blízko. Posílám fotku.

Lví samec hledal trochu stínu u našeho auta. (foto L. Čanda)Vzácná chvilka,kdy máme dovoleno vylézt z auta. I na picnic situ jsou ale lví stopy.

Taky gepradů bylo hodně. Ti to majíale trochu jinak. Mají rádi přehled, takže jsme je většinou vídali na vrcholkuduny, kde byli pohodlně rozložení a sledovali, co se kde děje. Potkali jsme jeasi čtyřikrát. Jsou to takoví tanečníci. Když jdou, připadá mi, že mají tanečníkrok. Stručně řečeno, Kalagadi Transfrontier Park mě zase nezklamal. Je to méoblíbené místo. Mám se totiž z Kalahari rád, a ona to ví.

Aby všechno nebylo jen růžové,přišla samozřejmě další změna plánů. Jedna už proběhla, to když nám vypověděloslužbu první auto. Teď přišla další změna, doufejme, že jen kosmetická. VNossobu jsme totiž potkali český pár, který nám poradil pár věcí. Předně –povídali, že bez předchozí rezervace nás v Botswaně vůbec nikam nepustí. To mětrochu překvapilo, protože vím, jak systém rezervací funguje v JAR asousedních zemích jako Namibie, Zimbabwe. Navíc jsem do úřadu, který tyhle věcivyřizuje, psal mail čtyřikrát. Nikdy nikdo neodpověděl. Ale Češi mě uklidnili,oni posílali mailů 15 a čtyřikrát volali.

Abych to shrnul. Poté, co strávíme noc v Kaa, nezamíříme do Khutse a CentralKalahari, ale do Maun. To je město nedaleko delty Okavanga, správní středisko.Tam si vyřídíme rezervace do Chobe i Central Kalahari a objedeme to v opačnémpořadí. Dostali jsme pár tipů, co stojí a co nestojí za cestu. Navícpředpokladem, že po deštích bude cesta bohatá na zvěř, jsme si zkomplikovalipozici. Bývá tam prý tak mokro, že je těžké projet i s vozem 4x4. Uvidíme, jakpochodíme.

Upravená cesta tedy vypadá takhle. ZKaa do Maun, pak Chobe National Park, po něm Nata a odtud přes Raskop doCentral Kalahari. Plán na průjezd od jihu k severu opouštíme stejně tak jakopokus o to projet opačně. Jsou tam oblasti, které bychom kvůli bahnu nedali.Jsou to paradoxy, že jo? Poušť a my se tam nedostanem kvůli vodě... Z CentralKalahari odjedeme znovu přes Raskop a pak po silnici až do JAR.

Tak nebo tak, z Nossobu jedeme dvě stě kilometrů k bráně Kaa. Dáme vědět, jakbude.