Reportáže z cest

EXPEDICE VIETNAM 2014

Letos bych se s Vámi chtěl podělit o pár dalších zkušeností z Vietnamu. V rámci zlepšení mobility a svobody jsem se rozhodl pro návštěvu dalšího parku po vlastní ose. Na tom není nic divného, ale použití motorky ve Vietnamu je přeci jen komplikovanější, než jinde. Na začátek je dobré vědět, že zde platí pouze Vietnamský řidičák a mezinárodní je jen forma, jak dosáhnout jakési dohody s půjčovnou, že vám motorku půjčí. Pokud se ale stanete účastníkem nehody, nikoho nezajímá, že máte mezinárodní řidičák a půjčovně taky nic nehrozí. Těch je sice v Hanoi několik, ale pro mne byla jasná volba půjčit si motorku od kamarádů.

Co hrozí od policie? Není toho mnoho díky tomu, že stále neumí moc Anglicky a cizince, pokud nebourá, nepřekročí rychlost, nebo není viditelně namol, vůbec nestaví. Důležité je slušné pojištění vlastního zdraví. Pokud se něco stane, policie většinou motorku na místě zabaví. Její vykoupení je na naše kolem 2 tisíc, což je pro místní opravdu likvidační pokuta, takže jsem slíbil, že motorku když tak vykoupím. Trochu problém je i to, že policie si sama stanoví, za kolik dní ji vykoupit smíte.

Helma je povinná

Za nepoužití přilby, což je tuším od roku 2009 povinné, je pokuta 10USD a i to je pro ně hodně. Na druhou stranu je policii jedno, co na hlavě máte, jestli je to cyklistická, vojenská tropická, nebo jakákoli jiná. Na spoustě přileb, které Vietnamci používají je vzadu samolepka, že se jedná o sportovní doplněk, nikoli ochrannou přilbu podle norem a nikoho to netrápí.

Co byl pro mne obtížně překonatelný problém je cesta z oblasti Hoan Kiem Lake, což je staré centrum Hanoie, které znám opravdu dobře a má průměr tak 6km na kraj města. Vypadá to snadno, ale město s víc než 3 miliony obyvatel, bez velkých sídlišť, v naprosté rovině bez orientačních bodů, většinou s obytnými budovami do 3 pater (v centru regulovaná podmínka), je opravdu rozlehlé. Navíc je plné jednosměrek, někde i se semafory, ale řidiči nerespektují ani jednosměrky, ani semafory a probít se ven je o mrštnosti, odvaze a zkušenosti, kterou místní získávají tréninkem opravdu od narození. Na motorkách se vozí celé rodiny, často řídí otec, jedno dítě stojí před ním a druhé drží v náručí matka sedící a kojící vzadu.

Takže opět kamarádka, která mne „vyvedla“ na kraj města a slíbila, že se na stejném místě, v určený den potkáme.

Cesta nenarušenou přírodou

A odtud začala úžasně svobodná a lehce dobrodružná cesta do oblasti Thien Son Suoi Nga a dál do naprosto nenarušené přírody. První zastávka s nocováním byla ještě v dřevěném starém domě na kůlech a další už v plechové boudě u staré krokodýlí farmy, která je 3 roky zavřená a džungle si bere zpět, co jí člověk chtěl vzít. Spaní tady bylo míň komfortní vzhledem k vedru, moskytům a hadům, ale jde jen o to malinko změnit návyky, zvyknout si na to, že je člověk pořád mokrej (pot za pár dní už ani není slanejJ), mít slušnej repelent a moc ty malý potvory nevnímat, před usnutím vyklepnout deku a ráno oblečení a boty. Není to tak, že by se vám někam cpal hmyz a hadi, to jen pro jistotu… Vařit se tady nedalo, nebyla elektřina, ale pár dní o sušenkách a vodě ještě nikoho nezabilo, stejně většinou na cestách tři až šest kilo shodím a když se občas vidím, měl bych jezdit častěji. Návrat byl náročnější, zhruba po hodinách vždy začal tropický liják a tak jsem se snažil na těch cca 20 minut sprchování někam schovat a pak rychle popojet dál. V Hanoi mi zbyl večer na pokus udělat ze sebe člověka a brzy ráno na Noi Bai a zpět do milované práce.

V galerii najdete pár fotek z cesty…

Pro Bushman Vlasta Zajíček

Další fotografie