Reportáže z cest

Expedice Smrčina: krásy přírody i kus historie

Jedna z posledních podzimních výprav zamířila opět do Národního parku Šumava. Tentokrát Expedice Bushman vyrazila za šumavskými zbytky pralesů na Smrčinu.

Desetičlenný tým vedený zkušeným průvodcem Josefem Štemberkem vyrážel ze Zadní Zvonkové, původně německé obce ležící těsně u státní hranice se sousedním Rakouskem. Původně proto, že po 2. světové válce byla obec srovnána se zemí. Osudnou se jí stala skutečnost, že leží v tehdy zakázaném hraničním pásmu a jejím středem vede tzv. železná opona. Stát zde zůstaly pouze fara, kostel sv. Jana Nepomuckého a jeden dům, dnes sloužící jako penzion. A právě z toho místa s pohnutou historií, dobrodruzi vyšlápli za krásami Šumavy.

Po cestě je čekaly horské smrčiny i rašelinné louky. Masiv Smrčiny, s nejrozsáhlejším horským smíšeným lesem na Šumavě, skutečně prozkoumali důkladně. Viděli půvaby zdejší přírody, chráněné a vzácné rostliny a tušili i přítomnost divoké zvěře, která se však před zraky lidských návštěvníků důkladně schovávala.

Prozkoumali i výsledek lidského úsilí, Schwarzenberský plavební kanál. Ten spojuje jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouskou řeku Große Mühl a měří až padesát kilometrů. Byl postaven v letech 1789 – 1822 a využíval se k dopravě kmenů pokácených stromů ze špatně přístupných míst Šumavy. Dnes je technickou památkou a jeho části jsou zrekonstruovány, tak aby stavba zůstala zachována i dalším generacím.

Cesta, která byla poměrně fyzicky náročná a na níž čekala účastníky řada převýšení i terénních záludností, se vydařila. Bushman bundy i boty, které si účastníci výpravy oblékly, bez újmy přečkaly všechny nástrahy a prošly pomyslným testem na jedničku.

Šumavská Smrčina

Masív Smrčiny pokrývá nejrozsáhlejší horský smíšený les na Šumavě, ve kterém zůstal zachován vyšší podíl buku a jedle oproti jiným částem Šumavy, kde jednoznačně převládá smrk. Podle nadmořské výšky se mění i vegetace, tedy typ lesa a jednotlivé rostlinné druhy. Zdejší typ lesa je nazýván "květnatými bučinami", a proto je zde nepoměrně bohatší rostlinné patro ve srovnání s jinými lesními komplexy. Na to je navázána i jedinečná fauna, např. datlovití ptáci a sovy, ale můžeme zde potkat i rysa nebo tetřeva.

Flóra je zde velmi vzácná a unikátní. Už naši předci využívali plody kýchavice jako přírodní pepř, kořen hořce dával jedinečnou chuť kořalce a na kdejakou bolest a nemoc našli lék rovněž v lese. Asi proto se v dobrém smyslu slova těmto lidem říkalo „drváci“ (děti lesa). 

Další fotografie