Reportáže z cest

EXPEDICE BRAMBORA ANEB DO AMERIKY NA BRAMBORY

Brambory byly pro mě vždy pokrm nudný, asi jako knedlík. Tedy pokud se nezměnil ve skupenství haluškové nebo chutné pyré. A tak není divu, že nabídka "hele, pojeď točit brambory" mě nějak zvlášť neoslovila. Tedy až do okamžiku, kdy padlo "v Jižní Americe".

Markéta Marečková z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, spolu s kolegy šlechtiteli, organizuje Expedici Brambora do Jižní Ameriky, aby nabrala vzorky co nejpůvodnějších druhů brambor v jejich původní pravlasti. Brambory totiž, pokud to nevíte, přicestovaly do Evropy poprvé až s návratem Španělů z výprav do dnešního Peru a Bolívie. Ty podivné hlízy pak nakonec v Evropě zdomácněly a snad jí i zachránili od hladomoru. Jenže od té doby tak trochu brambory zpohodlněly a přešlechtěné a strupaté se nelíbí konzumentům.
Nezbývá než zjistit, jak bramborám pomoci a genetické vzorky půdy i samotných brambor jsou základem pro výzkum. A protože brambory rostou v nadmořských výškách od nuly až po šest tisíc metrů, čeká nás slušná projížďka po ostrovu Chiloé v Chile, přes Peru až po Argentinu.

 

 

bushman

              

Chiloé
Pokud nebudete příští rok na podzim vědět kam vyrazit,  zkuste pootočit stránky atlasu až na Chile. U jejího spodního okraje narazíte na malý ostrov Chiloé. Rybářský a zemědělský kraj. Když si odmyslíte moře, je to tak trochu jako naše Vysočina. Ovšem rozhodně teplejší.
Celý ostrov ovládají čarodějnice a podivuhodní bubáci. Místní tedy na ně věří a nedoporučuji je na cestě podceňovat. Pohybují kameny, zakládají požáry. Mě schovali na deset dní pas a po koupeli v ledovém Pacifiku dokonce znehybněli nohy, takže jsem poprvé v životě „chodil“ čůrat v leže. Na udobření tu podle místních pomáhá Curanto, jakýsi eintopf z jehněčího, hovězího, zeleniny, ryb, škeblí, a klobás. A samozřejmě z brambor, podávaný v každé vesnici. Mě tedy spíš pomohly v pytlíku ohřáté fazole položené na noc na záda, dýmka a dobrý doutník, ale kdo ví...
Typickými stavbami jsou pro Chiloé půvabné dřevěné kostely. Jejich původ hledejme u Františkánů. Snad byly kdysi postaveny z lodí, které misionáře přivezly na ostrov. Kupodivu, přes divoké počasí, valná většina Igles stojí dodnes. Dokonce se staly světovým kulturním dědictvím Unesco.
Ale vyhledávanými stavbami cestovatelů po Chiloé jsou i Palafitos. Barevné rybářské domky stojící na kůlech, přímo na březích v zátokách. Jako bydlení slouží dodnes, i když z některých vznikly malé hotýlky a kavárny.
V jednom z nich jsme našli i tak trochu českou stopu. Smaltovanou cedulku se jménem Pabla Nerudy. To mi samozřejmě nedalo a vyzkoušel jsem místní kavárnici, jestli pak ví odkud to jméno pochází. Samozřejmě prý od rodičů! Prdlajs. Tak se ve mně objevil obchodní duch a vsadil jsem se s ní o útratu, že je to jméno podle českého novináře a spisovatele. Chvilka googlování a odcházel jsem nejen nasycen a napojen, ale i s vědomím, že jsem jako věrozvězd edukace obohatil chilskou dívku o českou historii.

 
  bushman                                                                                                  

 

Jo a ty brambory!

Vědecká část expedice za naší televizní asistence při křižování po ostrově sbírala vzorky. Pole, spíš políčka a na nich brambory. Normální, ale i ty, o kterých bych dříve směle tvrdil, že jsou to mrkve nebo okurky. Červené, zelené, fialové, hnědé. Pytlíky se vzorky půdy se pomalu plnily, zapisovali se souřadnice.
Zkusili jsme hledat vzorky i v jižní části ostrova, v pralese, v národního parku Tatauco. Divoké brambory jsme nenašli, ale zato jsme při přeletu jezera utopili dron. Rozborka, sušení, sborka a následné vyhození baterie. No, za objevitelské zážitky se platí. Park je úžasně fotogenické prostředí a pro ty, co mají čas, nabízí desítky kilometrů stezek mezi kapradím a mechem obrostlými stromy i neuvěřitelné výhledy na moře. Občas jsou tu na dohled i velryby. Prý, my jsme na ně měli smůlu.
Šlechtitelé a vědci jsou i tak se sběrem vzorků na ostrově spokojeni, i když se o místních chuťových kvalitách a způsobu pěstování vyjadřují s mírným despektem. Otázkou je, co nás čeká na cestě do Peru a Argentiny.

 

Účastníci expedice:
Markéta Marečková a Jan Kopecký z VÚRV
Jiří Mohl a Viktor Kopačka, šlechtitelé brambor
Španělštinářka Vilma Kollmanová
Kameraman Leoš Skokan a redaktor Jan Kiss
Foto a text: Jan Kiss

bushman

 

Až pojedete Vy do Ameriky, nezapomeňte si zabalit kalhoty BUSHMAN WORTH II s praktickými kapsami, košily BUSHMAN ROGERS s ochranou proti vytržení kapes v namáhaných místech a bavlněné tričko BUSHMAN HIRAM II

   bushman       buhman   
      bushman