Přihlas se
Úvod Všechny články Reportáže z cest Expedice brambora aneb do Ameriky na brambory

Expedice brambora aneb do Ameriky na brambory

Brambory byly pro mě vždy pokrm nudný, asi jako knedlík. Tedy pokud se nezměnil ve skupenství haluškové nebo chutné pyré. A tak není divu, že nabídka "hele, pojeď točit brambory" mě nějak zvlášť neoslovila. Tedy až do okamžiku, kdy padlo "v Jižní Americe".
image
Markéta Marečková z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, spolu s kolegy šlechtiteli, organizuje Expedici Brambora do Jižní Ameriky, aby nabrala vzorky co nejpůvodnějších druhů brambor v jejich původní pravlasti. Brambory totiž, pokud to nevíte, přicestovaly do Evropy poprvé až s návratem Španělů z výprav do dnešního Peru a Bolívie. Ty podivné hlízy pak nakonec v Evropě zdomácněly a snad jí i zachránili od hladomoru. Jenže od té doby tak trochu brambory zpohodlněly a přešlechtěné a strupaté se nelíbí konzumentům.
Nezbývá než zjistit, jak bramborám pomoci a genetické vzorky půdy i samotných brambor jsou základem pro výzkum. A protože brambory rostou v nadmořských výškách od nuly až po šest tisíc metrů, čeká nás slušná projížďka po ostrovu Chiloé v Chile, přes Peru až po Argentinu.


Chiloé

Pokud nebudete příští rok na podzim vědět kam vyrazit,  zkuste pootočit stránky atlasu až na Chile. U jejího spodního okraje narazíte na malý ostrov Chiloé. Rybářský a zemědělský kraj. Když si odmyslíte moře, je to tak trochu jako naše Vysočina. Ovšem rozhodně teplejší.
Celý ostrov ovládají čarodějnice a podivuhodní bubáci. Místní tedy na ně věří a nedoporučuji je na cestě podceňovat. Pohybují kameny, zakládají požáry. Mě schovali na deset dní pas a po koupeli v ledovém Pacifiku dokonce znehybněli nohy, takže jsem poprvé v životě „chodil“ čůrat v leže. Na udobření tu podle místních pomáhá Curanto, jakýsi eintopf z jehněčího, hovězího, zeleniny, ryb, škeblí, a klobás. A samozřejmě z brambor, podávaný v každé vesnici. Mě tedy spíš pomohly v pytlíku ohřáté fazole položené na noc na záda, dýmka a dobrý doutník, ale kdo ví...
Typickými stavbami jsou pro Chiloé půvabné dřevěné kostely. Jejich původ hledejme u Františkánů. Snad byly kdysi postaveny z lodí, které misionáře přivezly na ostrov. Kupodivu, přes divoké počasí, valná většina Igles stojí dodnes. Dokonce se staly světovým kulturním dědictvím Unesco.
Ale vyhledávanými stavbami cestovatelů po Chiloé jsou i Palafitos. Barevné rybářské domky stojící na kůlech, přímo na březích v zátokách. Jako bydlení slouží dodnes, i když z některých vznikly malé hotýlky a kavárny.
V jednom z nich jsme našli i tak trochu českou stopu. Smaltovanou cedulku se jménem Pabla Nerudy. To mi samozřejmě nedalo a vyzkoušel jsem místní kavárnici, jestli pak ví odkud to jméno pochází. Samozřejmě prý od rodičů! Prdlajs. Tak se ve mně objevil obchodní duch a vsadil jsem se s ní o útratu, že je to jméno podle českého novináře a spisovatele. Chvilka googlování a odcházel jsem nejen nasycen a napojen, ale i s vědomím, že jsem jako věrozvězd edukace obohatil chilskou dívku o českou historii.


Jo a ty brambory!

Vědecká část expedice za naší televizní asistence při křižování po ostrově sbírala vzorky. Pole, spíš políčka a na nich brambory. Normální, ale i ty, o kterých bych dříve směle tvrdil, že jsou to mrkve nebo okurky. Červené, zelené, fialové, hnědé. Pytlíky se vzorky půdy se pomalu plnily, zapisovali se souřadnice.
Zkusili jsme hledat vzorky i v jižní části ostrova, v pralese, v národního parku Tatauco. Divoké brambory jsme nenašli, ale zato jsme při přeletu jezera utopili dron. Rozborka, sušení, sborka a následné vyhození baterie. No, za objevitelské zážitky se platí. Park je úžasně fotogenické prostředí a pro ty, co mají čas, nabízí desítky kilometrů stezek mezi kapradím a mechem obrostlými stromy i neuvěřitelné výhledy na moře. Občas jsou tu na dohled i velryby. Prý, my jsme na ně měli smůlu. 
Šlechtitelé a vědci jsou i tak se sběrem vzorků na ostrově spokojeni, i když se o místních chuťových kvalitách a způsobu pěstování vyjadřují s mírným despektem. Otázkou je, co nás čeká na cestě do Peru a Argentiny.

 

Účastníci expedice:
Markéta Marečková a Jan Kopecký z VÚRV
Jiří Mohl a Viktor Kopačka, šlechtitelé brambor
Španělštinářka Vilma Kollmanová
Kameraman Leoš Skokan a redaktor Jan Kiss 
Foto a text: Jan Kiss


Až pojedete Vy do Ameriky, nezapomeňte si zabalit kalhoty BUSHMAN s praktickými kapsami, košily s ochranou proti vytržení kapes v namáhaných místech a bavlněné tričko.