Reportáže z cest

Bushman trip Namibia - 8. den Himbas

Úplně jsem zazdil informaci o tom, že jsme před pár dny nakoupili v posledním větším „městě“, tuším v Opuwo (mimochodem v obrovské oblasti, ve které se pohybujeme, všechny názvy začínají na O – Okonjota, Otjetjekwa, Otjondeka, Otjitundua, Ombazu – každá vesnice jedině na O) suroviny na vaření, abychom se v oblasti poblíž Epupa falls dostali k Himbům hodně blízko a mohli s nimi pobýt v jejich vesnici ne jako „Japonští turisti“, ale jako hosté, kteří mají šanci dozvědět se víc z jejich zvláštního světa. Takže kukuřičnou mouku, cukr, olej a sůl v dostatečném množství máme a ráno vyrážíme s příslušníkem etnika Himba do vesnice, kde by nás měli přijmout. 

Zastavíme poblíž, máme zákaz fotit, nejdřív vyráží vyjednavač. Čekáme asi 5 minut, až se domluví podmínky, a pak po malém tréninku místních pozdravů vcházíme do jiného světa.

Nebudu popisovat vše, o Himbech si můžete najít na Wikipedii jistě spoustu informací, je s podivem, že dodnes žijí ve své staré a tradiční kultuře. Snad jen to, že se smíchem mávnou rukou nad tím, že chodí bosi po zemi plné trnů se slovy „Jsme jako psi. Ti taky nemají boty.“ A třeba to, že ve dvanácti klukům i holkám nasadí na čtyři dolní zuby klacek a úderem kamene jim je vyrazí. Proč? Tradice… Himbky se vlastně nikdy nemyjí, jejich hygiena spočívá v domazání nové vrstvy červené hlíny z hor, kterou mísí s mlékem stlučeným v duté tykvi na jakési máslo, čímž vytvářejí „krém“ včetně peelingu a navoní se kouřovým parfémem aktivovaným žhavým uhlíkemJ. Himbové praktikují mnohoženství a jedna vesnice může být v podstatě jedna rodina. Je spousta jejich kmenových zvyklostí a pravidel, které nám během společného dopoledne přiblížili. Po dni s Himby zpět do kempu, osvěžit se k vodopádům, dát si chleba, který Johnas sám upekl na ohni a další skvělou večeři.  

Vlasta Zajíček - BUSHMAN