Reportáže z cest

Bushman trip Namibia - 2. den Sesriem – setkání s pouští

Ronney nám představil kuchaře. Jonas je stejně usměvavý a v pohodě jako Ronney, svoji zemi mají evidentně oba moc rádi a ochotně odpovídají na spousty otázek na různá témata - od politiky, školství, zdravotnictví, až po historii, vztahy k bývalým kolonistům, běžným poměrům mezi lidmi. Také vědí a ochotně vyprávějí spoustu věcí o přírodě a místních přírodních zvláštnostech. 

A teď už vzhůru po asfaltu – ale jen prvních cca 70 km. K dnešnímu dni je pouze necelých 15 % namibijských cest asfaltových, zbytek tvoří prašné silnice. A slovo prašné jen málo vystihuje asi 200 m dlouhý závoj prachu a jemného písku za autem. V případě, že jede něco v protisměru a není dobrý vítr, poměrně dlouho dokonce vůbec není vidět, kudy jedeme. Pokud dojíždíme jiné auto, fandíme klukům, aby se s tím nemazali a předjeli dříve, než se udusíme. Sliznice dostávají první ochutnávku toho, co je čeká v následujících dnech. Zavření oken je totiž nemožné, auto se okamžitě mění v pojízdnou mikrovlnku a z přední části se stejně prach a písek dostává dovnitř a víří úplně všude.

Podél cest se táhnou nekonečné ploty, kterými jsou obehnány jednotlivé farmy. Chvíli jsem si myslel, že tyhle poměrně vysoké ploty brání v migraci divokých zvířat, ale z omylu mě vyvedli tři Oryxové, kteří i přes svoji mohutnost naprosto v klidu a ladně přeběhli před autem a skočili si na sousední farmu.

Zvláštností je hranice farem přetínající cestu. Nemusí se z auta a neotvírají se vrata jako kdysi, ale plot je až k cestě. Na cestě jsou velké kovové rošty bránící zvířatům v útěku z jedné farmy na druhou. Vzpomněl jsem si na svou praxi na veterině - na to, jak kráva prostě takové místo nedokáže překonat, levné, jednoduché a účinné.

Cestou míjíme první divoká zvířata a ptáky, Jižního zpěvavého jestřába (Melierax canorus), kolonie Snovače pospolitého (Philetarius socius), jehož hnízda patří k největším a nejkrásnějším v ptačí říši. Hnízda vypadají jako kupa sena složená na vysokém stromě se spoustou vletových otvorů na spodní straně. Hnízda mohou být desítky let stará (dokud strom, nebo telegrafní sloup udrží jejich váhu). V hnízdě žije i více než 100 ptáků. Vnitřní teplota je kolem 18 stupňů a nekolísá, zatímco venku je i 33 nad nulou. Hnízda často využívají i jiní ptáci, včetně malého černého sokola. Snovači se z 80 % živí hmyzem, což je zároveň jejich jediný zdroj vody.

Obdivujeme typickou vzácnou rostlinu této oblasti - stromovou aloe. Plný název je aloe dichotoma (česky aloe rozsochatá). Velikostí je to pořádný strom a z vydlabaných větví si Sanové (Křováci) vyráběli toulce na šípy a cestovní pouzdra.  

Sesriem camp je oáza v poušti - dojíždíme, stavíme stany, dáme místní skoropivo (hlavně že je studené) a vyrážíme do kaňonu.

Sesriem znamená "šest řemenů", což představuje popruhy, kterými se dříve vytahovala vědra s vodou ze dna kaňonu. Voda je pouze v nejzazším místě a cesta dnem kaňonu s představou masy vody, která se tudy občas valí a dosahuje do výše sedmi metrů, je skutečným zážitkem.

Materiál, který nás obklopil je zvláštní, jako by někdo vyrobil kaňon z hrubého betonu, voda se tady nevsakuje, takže drahocenná tekutina řeky Tsaucheb opravdu jen proteče a ztrácí se v poušti Namib.

Vracíme se do kempu a kluci vaří skvělou večeři na ohni, takže pohoda, šakali, zemní veverky a antilopy až u zídky obklopující plac na stany a nás čeká večer s kytarou a písničkami a krátká horká noc.

Jo a boty si dejte do stanů a nenechávejte nic venku, šakali jsou strašní zloději a boty budete potřebovat.

Vlasta Zajíček - BUSHMAN