Reportáže z cest

Bushman trip Namibia - 10. den Etosha – Halali a zpět Okaukuejo

Hele Ronney, co je to za ptáka, vypadá jako nějaký zoborožec? Neee, to je lítací banán. Jasně, náš řidič je vtipný a pohotový chlapík. Ve skutečnosti jde o zoborožce jihoafrického (Tockus leucomelas), který je zde celkem hojný, měří kolem půl metru, žere semena, hmyz, štíry a v době sucha termity. A je to tady, všichni stojíme a otevřenou střechou si užíváme ranního chladu (asi 27 stupňů) a přibývající zvěře. Čeká nás 161 km parkem. 

Napajedla jsou opravdu poměrně prázdná, ale o to víc zvěře se potuluje kolem auta cestou. Je znát, že se tady neloví, vypadá to, že nás nepovažují za nebezpečí a někdy neutečou, i když zastavíme. Zblízka si prohlížíme Oryxe, kterého má Namibie ve znaku. Je to nádherná antilopa. Nezaměnitelné rovné rohy (česky se také jmenuje přímorožec), které nemá jen na parádu, ale dokáže je použít i v boji. Je vidět i pár Oryxů se zlomeným rohem. Jejich organizmus je neskutečně uzpůsobený pobytu v poušti, od jiné hustoty krve, schopnosti ochlazovat nozdrami na vrcholcích dun celé tělo, „pít“ vlastní slzy až po tvar spárků uzpůsobený pro pohyb v hlubokém písku. Pohybují se osamoceně, nebo v malých skupinkách do čtyř kusů.

Zebra damarská se pro změnu vyznačuje tím, že má pruh mezi pruhy. Každé pruhování je navíc jedinečné, podobně jako u člověka otisky prstů. Objevují se menší stáda kolem dvaceti kusů.

Drop kori (Ardeotis kori) je s výškou až 1,2 m a váhou až 19 kg největší létající pták. Upřednostňuje pohyb po zemi, když je ale v úzkých, tak se klidně vznese. Žere semena, ještěrky, hady a hmyz.

Úplně jsem zazdil jména všech napajedel, která jsme míjeli, nebo ke kterým jsme zajížděli, utkvěla mi jen vyhlídka Sueda, z které byl nádherný pohled na bílou pánev Etosha. Dá se odtud prý spatřit fata morgana, nám předvedla „jen“ zrdcadlení, díky kterému nepoznáte, co je zem a co vzduch. Také je na tomhle místě strom, který jsem fotil na poslední cestě a který se stal grafickým podkladem pro naše trička. Teď kousek od stromu leží mršina slona a kolem je pár supů.                                                      

Podívejte, tady jsou černí bastardi! Cože? Aha, Ronney myslel Black Bustard (Afrotis afra), další z dropů, mnohem menší a krásně zbarvený!

Dojíždíme do kempu Halali, kde kluci udělají oběd. A zase lítací bannán, tentokrát zkouší, jestli se dostane do auta. Je tu zvíře, které znám, ale jméno sem psát nebudu.

Vyrážíme pěšky k napajedlu. Vážky kolem pěšiny, jdeme určitě dobře, jen podle cedulí na vlastní riziko, čímž se kemp zbavuje odpovědnosti.

Měli jsme štěstí a asi půl hodiny jsme si ze skalní vyvýšeniny ze zvláštní horniny nad napajedlem užívali přítomnosti sloního stáda. Africký slon váží 4-7 tun, je větší než Indický, kly mají i samice a má větší ušní boltce v poměru k tělu.                                                                                                                        

Žirafa si pochutnává na listech trnitých akácií. Vzhledem k její výšce ji o tento druh potravy nemá kdo připravit, ale technika holení trnitých větviček je neuvěřitelná. Latinský název žirafy je camelopardalis, tedy "velbloud leopardí" nebo ještě lépe "velbloud v leopardí kůži". Afričané říkají, že žirafa přes cestu znamená štěstí.

Skvěle, nám občas přes cestu běhají. Je zvláštní, jak se dokáží mezi akáciemi rychle ztratit.

Vlasta Zajíček - BUSHMAN