Reportáže z cest

Bushman na cestě s expedicí do srdce Kalahari

Martin Šíl se s expedicí občanského sdružení „Do neznáma“ na počátku srpna vrátil do Kalahari. Příběh cest, objevování i dobrodružství, který započal už v roce 2012, tak může napsat svoji novou kapitolu. Cílem občanského sdružení je ukazovat cestování nejen jako lenošení na pláži, ale hlavně jako formu komunikace mezi odlišnými kulturami i lidmi. A tam, kde je putování, setkávání a dny nabité událostmi, nemůže chybět ani Bushman. Jaké budou ty dva týdny v Kalahari? Co všechno cestovatele potká? Nechte se unést příběhem. Martin Šíl vypráví…

 

„Tak jsme tu. Právě jsme udělali rezervaci do Central Kalahari. Konečně. Bylo to složité, oproti všemu očekávání byl problém sehnat volná místa na tábořištích. Ve všech informačních zdrojích se člověk dočte, že srpen je doba naprosto a totálně mimo sezónu na výlet do Central Kalahari. Skutečnost je úplně odlišná. Byl ohromný problém sehnat volná místa k rezervování. Ale po několikerém telefonování, přemlouvání a překopávání plánu se to nakonec podařilo.


To, na co jsme byli zvědaví, bylo počasí. Přesněji řečeno teploty. Je tu totiž zima. Přes den je to pohoda, teploty kolem dvaceti, pětadvaceti stupňů. Ovšem první noc v parku Marakele, který byl prvním postupným bodem na naší cesty, byla krušná. Choulili jsme se u grilu, teploměr na mých hodinkách ukazoval 6 stupňů Celsia. Ve spacáku a ve stanu to ale bylo v pohodě.

Po přejezdu trvajícím přes 1000 kilometrů jsme dorazili do Maun v Botswaně. Cestou jsme si trochu dáchli v autě na krajnici a zjistili, že hlavně v Maun už to se zimou nebude tak kruté jako v Marakele. Chladno rozhodně, ale žádný třas se nekonal. A přes den horko. Obloha je tu jako vymetená ve dne i v noci.


Teď čekáme na potvrzení rezervace, které se nějak nedaří....snad se tam dostaneme. Alespoň jsme si dali dobrou snídani v podniku s poetickým jménem Red Monkey :-)

Další fotografie