Reportáže z cest

BUSHMAN EXPEDICE NORSKO 2013: JARO NA SEVERU

Z provazovek, rostoucích na okolních stromech, stékají kapky vody ze silného deště. Severský les je tichý a tajemný. Pod nízkou šedou oblohou až strašidelně temný. Slyším čvachtat vlastní kroky v mokřině plné světle zelených lišejníků. Sleduji čerstvé losí stopy. Podle trusu je tu těch obrů spoustu. O setkání s člověkem, ale moc nestojí. Těžko se jim divit. Ročně jich tu zastřelí téměř třetinu celé populace.

Když pár metrů ode mne vyletí z křoví tetřev hlušec, málem si leknutím sednu na zadek. Udělá takový hluk, že o mně vědí zvířata snad až ve Švédsku. Vracím se k autu a mířím do chaty. Snažím se roztopit studená kamna, ale kouř se valí všude možně, jen ne komínem. Je to jasné, včera jsem zapomněl dát na zápraží drobečky trolům, a tak mě provází smůla. Dnes pro jistotu přidám i trochu marmelády, snad si tajemné bytosti severu opět nakloním. Jsou to ale tvorové náladoví a nechají se přemlouvat a uplácet několik dní. A pak tu náhle je. Syrové a krátké, ale tak intenzivní, jaké jsem jinde neviděl. Jaro. Během pár dní se vše začne zelenat. Ve fjordech Trondelagu dokonce už kvetou pampelišky. Zlákán slunečními paprsky vlezu do moře. Když se v něm mohou koupat vikingové…Koupání přináší spíše šok, než osvěžení. K otužilosti skandinávských mořeplavců mám, zhýčkán ústředním topením, ale zjevně daleko. Tak si raději užívám tance konipasů, prvních květů a nádherných západů slunce v chatě na pobřeží.  Za pár dní opět mrznu u jezer ještě spoutaných ledem, brodím se v lijáku ptačí rezervací a hledám pižmoně na náhorních plošinách Dovrefjellu. Jaro na severu má totiž stovky tváří a všechny stojí za to vidět.

Pro Bushman Petr Slavík

Další fotografie