Reportáže z cest

BUSHMAN EXPEDICE NAMIBIA - Victoria Falls a poslední dny (5.část)

Cesta k vodopádům začíná přesunem k Zambezi, což je cca hodina, pak přesedáme na loďku i s bagáží a jedeme přes řeku, která nám ještě přinese dávku vzrušení. Za řekou je Zambie, čeká nás řidič s dodávkou pro sedm lidí a přívěsem na bagáž. V přívěsu nejedu, nezbývá než se namáčknout do kufru dodávky za sedačky a doufat, že mě nenajde policie. Zambijec souhlasí, takže nechávám ostatní na molu obklopené obchodníky s náramky, dřevěnými soškami, Zimbabwskými dolary a dalším zbožím, vybírám pasy a jdu absolvovat setkání s dalším místním úředníkem.

Africké tempo kdykoli, když jste v rukou úředníka, je pomalejší, než si člověk umí představit. Hromada pasů, za mnou už fronta netrpělivých místních a úředník nechápající, proč já jediný chci multivstup. Krátké nastínění rozhovoru:

Letíš s nimi pryč ze Zambie, tak proč multi? Vracím se do Namibie a pojedu další expedici, za dva týdny jsem zpět v Zambii. A kudy, sem se z Namibie nedostaneš. Stejný přechod, pojedu z Namibie do Botswany a pak sem. A jak se do Namibie z Livingstone dostaneš? Poletím do JAR a pak do Namibie. A tak to pokračovalo, dokud se mu to nějak nespojilo v hlavě, rozzářil se jako sluníčko a řekl si o dalších 30 USD. Okay, máme víza, jedeme, cesta utekla nečekaně rychle a jsme v Riverside, kousek od Livingstone i od vodopádů.

Nebudu se pouštět do popisování, jak vodopády vznikly, kdy je sir Livinstone objevil a za jakých podmínek, kolik vody proteče za vteřinu v jakém ročním období, že nejvíc vody padá Ďáblovým kataraktem v nejnižším místě vodopádů, všechno se dá snadno najít na webu, Zajímavé je, jak skokově vysoké ceny jsou oproti Namibii a Botswaně právě proto, že na tohle malé místo na planetě míří spousty turistů. Princip je – zaplať vstup do parku na vodopádech, projdi dál, chceš se projít v řece nad vodopády? Zaplať další poplatek. Chceš se koupat v jezírcích na hraně vodopádů? Jde to, s průvodcem – zaplať další poplatekJ. Člověk, který jde k vodopádu s pocitem, že se prostě jde podívat na vodu, co padá do velké průrvy, zaplatí jak Zambii, tak v Zimbabwe tak 25 USD za vstup do parku – oblasti odkud jsou vodopády vidět a pak dalších cca 30 USD, když chce mít pocit, že byl fakt na hraně.

Pro obě země je to přísun tvrdé měny, Zimbabwe je na tom velmi špatně, místní měna už dávno nemá prakticky žádnou cenu, platí se u USD a v Zambii, i když je to lepší a kurz je cca 9,4 kvacha k USD, nechtějí prodavači, abyste jim platili v místní měně, ale v dolarech. Nebohému turistovi, pokud se neobrní a nevšímá si kyselých obličejů při placení, zůstává při odjezdu hromádka peněz, kterou si může doma vystavit.

Ne, není to tak, že bych to místo neměl rád. Je to impozantní a nepřenositelný zážitek jako další podobná místa na planetě a patří k místům, které stojí za to vidět na vlastní oči!Takže ubytovat a hurá do parku a k vodopádům. Několikakilometrová procházka se spoustou focení, zpět do kempu, bazén a večer do města na něco dobrého. Jen někteří tuší, co zažijí poslední den – rafting na Zambezi – celodenní zápřah na White watter – 30 kilometrů, 25 peřejí co stojí za to, aby měly své jméno a nespočet těch malých.

Ráno setkání s kapitány raftů, teorie, která některé vyděsí, kafčo a fasování materiálu. Potom už na náklaďák a k řece. Začínáme přímo u brány vodopádů, v parku pod mostem, tvořícím hranici mezi Zim a Zam, z mostu zrovna skáčí bungee. Nervozita některých roste. Jedou tři rafty, na jednom komplet Bushman, na druhém mix národností také na celý den, na třetím ti, co jedou jen půl dne.

Nedá se moc popsat co děje potom, fotky mluví za vše. Snad jen, že Ti co tuhle řeku nezažili (vlastně mimo mne všichni) pili Zimbabwe víc, než chtěli, zjistili, že prát se s víry na řece nemá smysl, že nechat se nárazem vlny vystřelit z raftu je otázka zlomku vteřiny, že vrtulník, který přiletěl pro jednu Američanku, která si zlomila nohu, nebyl ze scény ve filmu, že krokodýli nebyli z umělé hmoty (i když to byly miminka kolem metru a půl a podle kapitána to jsou vegetariáni. Ale taky zažili splutí lehčích peřejí ve vestách, nohama napřed a relax při koupání v klidných úsecích řeky.

Fyzicky vyčerpávající, skvělý den na ukončení cesty, večerní posezení v baru, rozloučení s Afrikou, poslední noc, balení a cesta…    

Zůstávám v Africe, letím se všemi do Johannesburgu a zpět do Namibie, budu mít den na přípravu a pak na letiště pro druhou bandu dobrodruhů.

Snad cesty mimo hlavní proud „cestovatelů“ navštěvujících hotely, jezdících v luxusních autobusech, rozdávajících místním dětem sladkosti a limonády a dospělým alkohol, budou ještě dlouho nezkažené těmito rádoby cestovateli. A to, že to jde spát týdny ve stanech, vařit na ohni a cítit a vnímat tu krásu kolem, jsme si znovu ověřili s moc fajn partou lidí. Reference sám na sebe a expedici, kterou máme za sebou, dát neumím. To musí Ti, kteří se odvážili svěřit se do rukou Bushmana a chci jim touto cestou poděkovat za zapojení, chuť poznávat, sosání všeho kolem od historie, po současnost, od kultury po politiku a hospodářství, od přírody po lidi. a Takže díky Martine a Petro, Milane a Evo, Miloši, Slávku a Martine, bylo mi potěšením ukázat vám kousek Afriky…

Bushman expedice Nambie

Bushman expedice Nambie

Další fotografie