Reportáže z cest

BUSHMAN EXPEDICE MALAWI 2013: ZÁPISKY AFRICKÉ

Afrika. Země koz a „šílených“ silnic

Subsaharská Afrika, domorodé vesnice, děti, početné rodiny. Ale i překrásná příroda a tajuplný svět horkého kontinentu. Místo, kam už po několikáté vyjeli lékaři organizace International Humanity. Prožili mnohé, ať už dobré nebo zlé. Do afrických vesnic a života zdejších obyvatel nakoukněte spolu s jedním z lékařů, Daliborem Stoszkem. Ten se vypravil pomáhat už po několikáté a oporou mu byl i BUSHMAN. Vybavení posloužilo nejen prakticky, ale překvapivě otevřelo i cestu k přátelštější komunikaci s domorodci. Nenechte si ujít příběhy z výpravy lékařů. Dnes poprvé vás zavede lékař do Evropanům nepříliš známého světa.

Afrika Bushman expedice

V podmínkách, do kterých jsme se vydali, jde móda stranou. Očekávám, že se oblečení bude příjemně nosit, nerozpadne se ani v často velmi náročných podmínkách a je po všech stránkách praktické. A to, aniž bych byl veden nutností poděkování, splnilo BUSHMAN vybavení ve všech ohledech. A když je i slušivé, mám do budoucnosti jasno. V Malawi, kam jsme vyjeli na zdravotnickou misi spolu s dalšími kolegy (2 lékaři, 1 medik, 1 logistik), se skvělé outdoorové oblečení skutečně osvědčilo a vyplatilo.

Bushman expedice Malawi

Dobrodružství pod temnou oblohou

Ve srovnání se zbytkem výpravy jsem byl ve výhodě. V subsaharské Africe jsem už několikrát byl, tak jsem věděl, do čeho jdu a zredukoval tak počet zbytečných věcí na minimum. Povolených 40 kilo na osobu jsme  zaplnili do posledního deka darovanými i koupenými léky a zdravotnickým materiálem (dohromady jsme přivezli 70 kg zdravotnického vybavení), ultrazvukem, mikroskopem a přístrojem na vyšetření krve.

Po takřka 24 hodinách letu jsme dosedli v hlavním městě Zambie Lusace, vyplnili povinné formuláře, zaplatili 80 USD za vízum a ihned auty pokračovali na východ, do 500 km vzdáleného Katete. A nejsou to lvi, mamby, mouchy tse-tse nebo lupiči co dělá tento kout země nebezpečným. Je to cestování autem.

Technický stav místního vozového parku kolísá od zcela nových Land Cruiserů až po naprosté vraky, které převládají zhruba v poměru cca 10:1. Ze značek naprosto dominuje Toyota s podílem snad 70% všech aut, a 90% z nich je Toyota Corolla, která vydrží opravdu vše a potvrzuje pověst spolehlivé značky.

Potíž je hlavně za tmy, která se v této zeměpisné šířky snese nad krajinu už v 19 hodin večer.  Je tak černá, že není vidět okraj silnice nebo výmoly, pohříchu často ani protijedoucí auto, natož všudypřítomné chodce, cyklisty nebo volně se pasoucí kozy. Při míjení protijedoucích aut si místní řidiči vypěstovali zvyk zapínat pravý blinkr (jezdí se vlevo), kterým dávají míjejícímu vozidlu na vědomí, kde je vnitřní okraj jejich auta. Naštěstí jsme byli tak unavení, že jsme většinu cesty prospali.

Po rychlé večeři jsme upadli do spánkového kómatu a probudili se až duetem kokrhajícího kohouta s hýkajícím oslem, do slunečného rána v Tikondane Lodge.

Bushman expedice Malawi   Bushman expedice Malawi

Pohlazení, největší dárek pro děti

Tikondan Lodge. Zambie. Místo, kde tým lékařů tráví první dny. Funguje zde komunitní centrum, jehož majitelkou je Němka Elke. Žena, která se po složitém životním příběhu usadila před devatenácti lety v Zambii. Vybudovala zde dobře fungující centrum, ve kterém zaměstnává kolem 130 místních lidí. Jejich malinký příjem (několik málo desítek dolarů), často živí početné rodiny, rekordmanka se stará o 24 dětí!

Je to součást místních tradic. O sirotky se musí postarat rodina, která ale většinou nemá na vlastní obživu a tento jinak chvályhodný zvyk tak často vede k podvýživě a strádání dětí. Vzhledem k tomu, že mnohé sirotčince jsou dotovány ze zahraničí, je dost pravděpodobné, že by sirotkům bylo lépe tam, minimálně ze zdravotního hlediska.

Hlavním argumentem odpůrců sirotčinců je absence rodinného zázemí, kontaktu a lásky, což  v místních podmínkách úplně neplatí. Není zde totiž zvykem si s dítětem hrát, hladit nebo jej chválit. Takřka ihned po skončení kojení jsou děti odstaveny a musí se starat víceméně samy, případně jim pomáhají starší sourozenci.

Jak hluboce jim kousek lásky chybí, jsme poznali hned druhý den, kdy jsme byli na návštěvě jedné místní vesnice.

Bushman expedice Malawi

Bushman expedice Malawi

 

Africká sanita? Párek volů s povozem

„Sanitou“ nám byl dřevěný povoz z drsných desek tažený párem volů. Loni jsem si na nich natrhnul technické kalhoty, letos bushmaňácké kraťasy přežily bez újmy. Děti, které nebylo možné pro velký počet a živelnost spočítat, byly z naší přítomnosti nadšené. Všechny musely mít foto, nadšeně pózovaly, náhled na obrazovkách foťáků vyvolával vlny nadšení a smíchu. Hlavně ale toužily držet se s námi za ruce, pohoupat, a když se některému z nejmenších podařilo probít se až do naší náruče, schoulily se do uzlíčku a v okamžiku usínaly.

Celý pobyt jsme dětem rozdávali kromě vitamínů i drobné dárky, od plyšáků přes autíčka, míče až po prstýnky. Ty slavily obzvláště velký úspěch a již obdarované holčičky s dojemnou naivitou schovávaly ručku s prstýnkem za zády a natahovaly druhou.EXPEDICE MALAWI 01

Většina místních dětí trpí podvýživou vlivem nedostatku potravy i jejího složení. Hlavním, a často jediným, zdrojem energie je kukuřičná kaše, zvaná nshima. Je to hmota bez chuti, barvy a zápachu (pro představu Evropana asi jako hodně tuhá krupičná kaše bez cukru nebo soli) a bohužel i bez minimální nutriční hodnoty.

Malárie – zbytečně ztracené životy

Výsledkem je hypovitaminóza, nedostatek bílkovin se vznikem kwashiorkoru projevujícím se nafouklými bříšky, jak je známe nejčastěji z fotografií somálských dětí. Imunitní systém si není schopen poradit i s banálními infekcemi, na které pak při absenci jakékoliv zdravotní péče často umírají.

Nejmenší děti jsou také ohroženy všudypřítomnou malárií, která je jedním z mnoha velkých (a relativně dobře ovlivnitelných) problémů.

Pro zopakování, malárie je onemocnění způsobené několika druhy parazita jménem Plasmodium, který je přenášen kousnutím samičkou komára rodu Anopheles. Dospělí jsou opakovanými infekcemi imunizováni a není pro ně tolik nebezpečná, u nejmenších končí infekce často i smrtelně.

Repelenty v těchto končinách neznají, domečky z nepálených cihel nebo hlíny nemají dobře zakrytá okna ani dveře a komárům nic nebrání v noci na bezbranných obětech hodovat. Na hliněné podlaze spí všechny děti vedle sebe, často pod jednou dekou, kterou si zabere ten nejsilnější a nejmenší jsou tak vystaveni komárům napospas. Problém by řešily moskytiéry, na jejichž zakoupení pro nejchudší jsme také vynaložili nemalou částku, někteří dospělí však toto riziko podceňují a buď moskytiéru nepoužívají nebo ji použijí – jako síť na ryby…

Nejlepším zdrojem bílkovin je maso, kterého se kriticky nedostává. Vzhledem k nízké odolnosti kuřat se hojně chovají holubi (ve vysokých holubnících chráněných proti nájezdům krys), kteří jsou podle místních nejchutnější v 10 týdnech. Měli jsme možnost ochutnat a patrně neměli oněch 10 týdnů, masa měli opravdu minimum. Přesto je zakoupení chovného páru holubů jednou z možností, jak za minimální částku místním pomoci.

EXPEDICE MALAWI 02Bohatší chovají kachny, ještě bohatší kozy a nejbohatší krávy. Párek koz, který zajistí jednu rodinu, stojí cca 70 USD. Kromě masa se dá prodat kůzle a ze zisku zaplatit dítěti rok studia na střední škole. Vzdělaný jedinec má větší šanci získat (lépe placené) zaměstnání, zajistí obživu pro zbytek rodiny a pošle své děti do školy…

A na tomto jednoduchém principu lze ilustrovat hlavní princip rozvojové pomoci. Je jím udržitelnost  projektu. Dát dítěti najíst je jistě fajn, mnohem lepší je, když se nají z toho, co jeho rodiče sami vypěstovali nebo vychovali, darovat pouze nezbytný základ a ukázat cestu jak jej rozmnožit. A hlavně pomoci být na naší pomoci nezávislými.

Největším zlem, které snad v dobré víře, snad jako úlitbu svědomí, prováděly dlouhé roky vyspělé státy, je posílat peníze na centrální úrovni. Z korupcí prolezlých Čech nemůžeme ukazovat prstem, ale drtivá část těchto prostředků se rozpustila v rozbujelém byrokratickém aparátu na úrovni ministerstev a k cíli dorazila jen almužna. Výsledkem byla naprostá závislost na humanitární pomoci a neschopnost si pomoci sami i v oblastech, kde by to nebyl takový problém. 

EXPEDICE MALAWI 03

„Dej mi peníze“

V malém měřítku situaci ilustrují malé děti, které (hlavně v turistických oblastech) místo pozdravu natahují ruce se slovy „give me money“. Bílí jich mají dost, jsou bohatí, my jsme chudí, MUSÍ nám je dát…

Divíme se, ale to my sami jsme je to naučili. Proto nyní některé vlády posílají s penězi i odborníky, kteří peníze použijí přímo na místě, na realizaci projektu najmou místní dělníky a výsledkem je například 100 kilometrů nové silnice. My sami jsme si veškeré náklady hradili z vlastní kapsy, vše do poslední koruny jsme použili na pomoc místním.EXPEDICE MALAWI 05

Krása i chudoba na každém kroku.Takové je africké Malawi. Půvaby přírody, ze kterých se tají dech. Ale také obyčejná radost místních z pouhých drobností. To všechno bývá pro tým lékařů odměnou za jejich úsilí pomáhat lidem. 

A tak i přesto, že občas zažívají nehezké chvilky, při kterých vidí, že i jejich snaha už nepomohla, vzpomínky na Afriku zůstávají pěkné. Ostatně i Dalibor Stoszek rád vzpomíná ve svém vyprávění na to krásné. Třeba nebe.

Zpáteční cesta za naprosté tmy byla nejen napínavým, ale hlavně krásným zážitkem. Obloha na jižní polokouli je poseta neuvěřitelným množstvím hvězd a mléčnou dráhou, jakou známe jen z kreslených reklam. Protože bývá dost chladno a komáři jsou nejvíce aktivní, s povděkem jsme se zabalili do věnovaných dlouhých outdoorových kalhot a teplé fleesové mikiny.

EXPEDICE MALAWI 06

„Welcome to Malawi“

Další den jsme strávili nezáživným přejezdem do Chipaty a (na africké poměry) plynule překročili hranice do Malawi. Země je to neuvěřitelně chudá, jedna z nejchudších na světě, ale současně z nejbohatších na milé a přátelské lidi. Pozdravem zde není „give me money“, ale „welcome to Malawi“, což hovoří za vše.

Našim cílem bylo Fanuel Community, oblast s několika sty tisíci obyvatel, kteří však nemají žádný přístup ke zdravotnické péči. V období sucha se mohou pokusit zdolat volským povozem mnoho desítek kilometrů do „nemocnice“, v období dešťů jsou odříznuti zcela. Výsledkem je vysoká úmrtnost na zcela banální nemoci, především infekce dýchacích nebo močových cest, které se u nás léčí u praktických lékařů.

Ani v nemocnici nemají vyhráno. Pokud léky mají, je běžné, že je nemá kdo podat a několikadenní vyčerpávající cesta za pomocí byla zbytečná. Proto byl náš příjezd do Fanuel maximálně očekáván a dostalo se nám přivítání jako rockovým hvězdám.

EXPEDICE MALAWI 07

Příjezdové cesty lemovaly ne stovky, ale tisíce nadšeně mávajících, zpívajících a tancujících lidí, ze kterých jsme měli všichni v autě husí kůži. Ven jsme se museli doslova probít, abychom se dostali na velké prostranství, kde se seřadilo několik tisícovek obyvatel čekajících na proslovy. A na ty si Afričané opravdu potrpí. Bylo jich mnoho a také já se musel přidat za nadšeného jásotu po každé větě, která pro místní znamenala naději na lepší zítřek. A k úspěchu nám pomohla i krásná náhoda. EXPEDICE MALAWI 08

Právě v době našeho odjezdu uvedl BUSHMAN na trh trika se státním znakem a velkým nápisem Malawi, která jsme si při příjezdu oblékli. Místní byli naprosto ohromeni a dokonce i místní staršinové si na nás neustále ukazovali a smáli se jako malé děti.

Z přivítání jsme byli nadšení, úsměv na rtech nám však zmrnul, když se všichni přemístili před místní kostel a z „vítačů“ se v okamžiku stali naši pacienti. Ordinaci jsme zřídili v sakristii, malé místnosti s prašnou podlahou (v kuželu světla z čelovek se na prach, který dýcháme, dalo sáhnout...) a jedním oknem, které jsme museli zcela zakrýt, neboť v něm bylo trvale nejméně 10 zvědavých hlav. Kdybychom měli ošetřit všechny, trvalo by to několik dnů, vybrali jsme tedy nekompromisně pouze děti a těžce nemocné dospělé. I tak jsme skončili hluboko za tmy, s vybitými čelovkami a zcela vyčerpáni. Po večeři, na místní poměry honosné (kuře, nshima a zelenina), jsme dojeli na motel a padli mrtví do postelí.

Africká nemocnice, to nejsou moderní budovy plné přístrojů, lékařů a sester. Naopak. Smrt pacienta je pro místní personál každodenní věc. Rutina. Takové dojmy si přivezl z lékařského pobytu v Africe Dalibor Stozsek. Přinášíme poslední díl jeho vyprávění.

EXPEDICE MALAWI 09

Dalším cílem týmu International Human byla Chikwawa, oblast na jihu Malawi, konkrétně místní nemocnice. Oněch několik přízemních budov má spádovost až pro 400 tisíc obyvatel a pracují v nich dva lékaři! A aby jich nebylo moc, jedna lékařka se místo léčení věnuje vedení nemocnice a administrativě. O veškerý chod se tak stará střední zdravotnický personál (2-3 roky studia), který obstarává veškeré výkony, včetně akutních výkonů nebo císařských řezů.

I zde jsme se věnovali hlavně dětem, které mnohdy ležely na zemi, jen na špinavé děravé dece, přikryté kusem látky. Velkou část našich pacientů tvořily HIV pozitivní děti, některé již s rozvinutým AIDS, často (aby toho nebylo málo) i s plicní tuberkulózou. Dělali jsme, co jsme mohli, omezeni časem, vybavením i svými vědomostmi, s cílem pomoci co největšímu počtu nemocných.

A když jsme si mysleli, že jsme alespoň maličko úspěšní, přinesli nám asi pětiletou holčičku, která měla vysoké horečky a pomalu upadala do bezvědomí. Rychlý test potvrdil naše podezření na maligní malárii, která však s přihlédnutím ke stavu pacientky musela trvat již několik dnů. Pod vedením Zdenka Turka, špičkového intenzivisty z hradecké fakultní nemocnice, začal nerovný, několikahodinový boj se smrtelným parazitem. Boj opravdu nerovný, neboť plasmodium holčičce doslova sežralo takřka všechny červené krvinky, a tak nám i přes dlouhou resuscitaci zemřela v rukou. Pro nás otřesný, emotivní zážitek. Pro místní personál událost, kterou zažívají i několikrát za den.

EXPEDICE MALAWI 10

Nerad bych končil své povídání smutně, je jisté, že se nám podařilo pomoci mnoha a mnoha dětem i dospělým a odměnou nám byl nejen dobrý pocit, ale i upřímné poděkování místních, kteří si ani v takto drsných podmínkách nejsou zvyklí stěžovat…

A za to patří velký dík i těm, kteří nám pomohli a snad i dále budou pomáhat. Tedy i firmě BUSHMAN.

Další fotografie