Reportáže z cest

Bushman Expedice: Dhaulágirí 2013

Nádherný trek a vyšlo počasí. Jít o pár dní dříve, jako moje kamarádky, máme ošklivo a houby vidíme. Takhle jsme měli jen odpoledne ze začátku deštík a pak ještě v noci, ale potom už jen nádherně.

Napsala z Bushman Expedice na horu Dhaulágirí v Nepálu cestovatelka a průvodkyně Radka Tkáčiková, která na vrchol hory vyrazila společně s partou cestovatelů.

Dhaulágirí, majestátní osmitisícovka, je na dosah. Šplháme do 3 600 metrů, kde stanujeme, a pak pokračujeme do výšky 4 500 metrů, kde se dotýkáme vysněné stěny. Pak následuje cesta dolů. Trochu jsme zakufrovali, pomalu popolézali po kamenech, já trochu opatrněji, ale sestup jsme nakonec našli těsně před setměním.

Na zádech jsem nesla 9–10 kilo nákladu, trochu víc, než jsem chtěla a doktor mi doporučoval. Ono ale tak úplně nejde, snížit náklad. Všechno potřebujete s sebou. Záda mě ale za celou dobu nezabolela ani jednou. A to ani po stanování na ledovcové moreně. Ten, kdo na ní někdy spal, ví, že rovné místo prostě nenajde, že kameny a led tlačí a ležet na normální karimatce je snad ještě horší. A já ji mám, protože nafukovačku stále konzervativně odmítám.

Také jsem sama stavěla stan, vařila u něj a vše v pohodě. Zajímavé, že doma mě bolí záda u obyčejného úklidu, a tady nic. Asi mi je souzeno být na horách.

Trek byl krásný, i když často kritický. Ve srovnání s cestami k Everestu nebo Manaslu je tady syrová cesta, občas tvrdší záležitost, ale to mě baví víc než turistické dálnice. Jsem ráda, že ve mně nezůstal blok z pádu, který jsem před časem měla. Jdu jen opatrněji než dříve, ale nemám zábrany cokoli přejít.

French pass – 5360 m. Krása. Sice se mi v závěru nešlo nejlépe, možná to bylo věkem, anebo tím, že jsem čekala na parťáka Pepu a rozhodila si tempo. Mohly za to třeba i výkyvy teplot. Na slunci 25 stupňů, v noci mínus 8 stupňů. To je slušný rozdíl!

Ve výšce 5000 metrů se zatáhlo, přišly kroupy. Čekala jsem na parťáky, z horka se udělala zima, ale už nebyl prostor se obléknout. Začalo pěkně foukat, a tak nezbylo, než čekat. Naštěstí jsem nemrzla sama, Tom čekal se mnou, to mi hodně pomohlo.

Rozhodně tento trek doporučuju všem, kteří chtějí něco drsnějšího a hezkého.

A jestli jsme zažili cestou nějaké nepříjemnosti? Třetí den se mi rozbil displej na foťáku. Zůstat bez foťáku je pro mne jako zůstat bez ruky. Další den odešla sluchátka u mp3, třetí hračka, čtečka knih, naštěstí vydržela. Neumím jít spát v 18 hodin a nečíst si. Asi Buddhova zkouška.

...ale nakonec měl parťák Tom foťák stejný jako já, a tak jsme fotili spolu. A měl i sluchátka. Poslouchat totiž Mozartovy symfonie při výstupu do sedel je fantazie, těžko najdete lepší koncertní sál než Himálaj. 

Další fotografie